Prezident Petr Pavel i premiér Petr Fiala (ODS) říkají, že by Česká republika mohla vydávat na obranu tři procenta HDP – za několik let, třeba v roce 2030. Jaký racionální základ má taková prognóza? Že nám Vladimir Putin pět let počká? Nebo že obranu před agresivním Ruskem a ve stále nebezpečnějším světě za nás odpracují a zafinancují jiné země NATO?

Komentář Praha 6:29 14. ledna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Stavět na prvním předpokladu bezpečnost země je velmi riskantní, ne-li bláhové. A spoléhat se do značné míry na partnery v Alianci je zase neseriózní. I když jsme to 20 let dělali a až v roce 2024 dostáli závazku vynakládat na obranu dvě procenta HDP.

Říká-li premiér, že za realistické považuje bavit se o třech procentech v horizontu několika let, má pravdu v jednom: Je to realistické z pohledu kampaně před podzimními volbami do Sněmovny. Ale z pohledu zásadního bezpečnostního zájmu České republiky to realistické není.

Určitě měl pravdu prezident, když v Českém rozhlase upozornil, že rozhodnutí o výdajích na obranu musí vycházet z analýz a vyhodnocení bezpečnostních hrozeb. Ale s pravděpodobností blížící se jistotě můžeme tvrdit, že se bezpečnostní hrozby pro Evropu a Česko zvyšují – kvůli válce na Ukrajině, vývoji na Blízkém východě a koneckonců i kvůli výsledku prezidentských voleb v USA.

Nejvíc ze zemí NATO vydávalo vloni na obranu Polsko – téměř 4,2 procenta HDP a letos to bude ještě o 0,6 procent víc. Na tom se strategicky shodnou jinak skoro ve všem na krev rozhádané vláda s opozicí. Poláci se kvůli vyšším výdajům na obranu zadluží. Přes tři procenta HDP vydává také Lotyšsko 3,15, Litva necelá tři, Finsko 2,41...

Všechny tyto země jsou agresivnímu Rusku geograficky blíž a mají s ním tragické historické zkušenosti – ale copak Česká republika ne?

Nebo se opírají Poláci, Estonci, Lotyši, Litevci, Finové a další zbrojící země o nějaké pomýlené analýzy hrozeb? Koneckonců i Česko – a právě Petr Pavel a Petr Fiala – nebezpečí z Východu rozumí, což se projevuje v podpoře napadené Ukrajině.

V systému nákupů ministerstva obrany jsou fatální chyby, říká šéf Nejvyššího kontrolního úřadu

Číst článek

Vloni vydalo české ministerstvo obrany téměř 167 miliard korun a bylo to pár setin nad dvě procenta HDP.

Zvýšit výdaje na obranu na tři procenta znamená tedy přidat až sto miliard, když započteme i nutné investice do logistiky, na zaplacení a získání desítek nejlepších expertů pro ministerstvo, na rychlé čerpání zkušeností z navyšování obranných rozpočtů právě v Polsku, Finsku nebo v Pobaltí.

Kde je vzít?

A kde ty miliardy vzít? Loňské výdaje státního rozpočtu byly něco přes 2,236 biliony korun, tedy 2 234 miliardy. Najít v nich sto miliard je možné.

O víc než sto miliard připravily například ODS a ANO každý státní rozpočet snížením daně z příjmu při rušení superhrubé mzdy, které ekonomové od začátku kritizují.

A přijatelnou variantou je také výjimečně zvýšit státní zadlužení a peníze smysluplně investovat do bezpečnosti Česka a NATO. To je cesta, kterou volí Poláci.

Bezpečnostní analytik Roman Máca toto dilema pojmenoval v Českém rozhlase Plus sice trochu drsně, ale přesněji než politici: „Až sem poletí ruské rakety, tak se vyššími důchody neubráníme.“

Autor je šéfredaktor deníku Právo a Seznam Zprávy

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít