Rok 2027 bude ideální rok na reformy, které Česko potřebuje jako sůl, aby se obstálo ve světě AI, mezinárodních rizik a stárnoucí populace. Až za dva roky se totiž nekonají žádné volby.
Skandál známý jako kauza Nagyová způsobil to, že volby nebyly podle plánu na jaře 2014, ale předčasně už v říjnu 2013. Od té doby je každý čtvrtý rok s rozpočtem trápení.
Soud první instance uznal guvernéra Národní banky Slovenska Petra Kažimíra vinným a uložil mu pokutu 200 tisíc eur (asi 5 milionů korun), protože před lety podplatil šéfa finanční správy.
Podle podzimního výzkumu Středoevropské observatoře digitálních médií si přeje vítězství Ukrajiny ve válce s Ruskem 44 procent Čechů, ale jen 32 procent Slováků.
Z Vancových výroků se jistě nedá vyvozovat, že lidé kolem Trumpa chtějí ovládnout svět pomocí umělé inteligence. Ale jako výzvu k předběžné opatrnosti je také číst nelze.
Důležité je, že všechny demonstrace byly zcela poklidné, přestože premiér i ministr vnitra opět v minulých dnech mluvili o pokusu o státní převrat, píše v komentáři Petr Šabata.
„Vůbec nevím, co se bude dít za měsíc. V tom je, myslím, ta nebezpečnost a jistá bezvýchodnost vývoje na Slovensku,“ říká v rozhovoru šéfredaktor práva Petr Šabata.
„V rozpočtu na kuchařky, školníky a uklízečky chyběly miliardy, což stát nakonec zčásti vyřešil, aby se mu problém vlastní vinou za rok vrátil v bledě modrém,“ komentuje Petr Šabata
Stavět na prvním předpokladu bezpečnost země je velmi riskantní, ne-li bláhové. A spoléhat se do značné míry na partnery v Alianci je zase neseriózní. I když jsme to 20 let dělali.
Kampaň bude dlouhá a – jistě plná slibů. Na ně je potřeba dávat bedlivý pozor. Jejich následné neplnění – ale paradoxně i plnění – může totiž ohrozit celou společnost.
Každý týden se ve slovenské politice stane několik věcí, které zemi o kus vzdálí demokratickému prozápadnímu vývoji. A které ztěžují jeho partnerům, České republice v první řadě, se Slovenskem jednat.
V české politice se naštěstí nevyskytuje žádný Robert Fico, ale vývoj u sousedů naléhavě připomíná, jak tenká je hranice mezi slušně fungující zemí s právním státem, a systémem válcování pravidel.
Kabinet Petra Fialy se vrací z dovolené a zbývá mu šest týdnů do konce září, kdy musí rozpočet schválit a poslat do poslanecké sněmovny. Nebudou to klidné časy.
Mír je v Evropě ohrožen nejvíc od druhé světové války, což se konkrétně dotýká i české společnosti. Důležitější je, jak je vytvořené bohatství ve společnosti rozloženo, jak hluboké jsou nerovnosti.
Díra ve státních financích velikosti přinejmenším 100 miliard zeje dodnes a opět zabrání ministru financí Zbyňku Stanjurovi (ODS) sestavit zodpovědný rozpočet.
Nastala chvíle pravdy, kdy se státu a Fialově vládě vymstí dlouhodobě pokrytecký přístup ke vzdělávání – verbálně je to stále priorita, ale úsilím a především finančně celé roky jen páté kolo u vozu.
Premiér Petr Fiala i další obhájci výjimky argumentují tím, že Česko nemůže domácí vinaře znevýhodnit, když přece daň není ani v okolních zemích, ani ve většině zemí EU. To je ale jen část pravdy.
Slovenský ústavní soud před pár dny zrušil jen malou část změn v trestním právu, které prosadila vláda Roberta Fica. Podstatnější než paragrafy jsou ale politické dopady.
