Alternativa pro zamini
Je poziční válka o ministerstvo zahraničí u konce a prezident opět triumfuje? Na první pohled to tak vypadá. Ale možná jen pokud jde o čistě formální stránku věci.
Když zhruba dva měsíce po jmenování vlády bez skutečně obsazeného křesla šéfa zahraničního resortu prohlásil náhle premiér, že nechápe, co vlastně na ministerstvu dělá politický náměstek, a zároveň ještě pořád i europoslanec Miroslav Poche, a že vnímá jeho tamní působení jako „velmi negativní“, zdálo se být – lidově řečeno – vymalováno.
Příliš silný tandem
Tedy že předseda ČSSD Jan Hamáček definitivně Pocheho do funkce neprosadí. Když kvůli tomu Andrej Babiš nejen odmítá podávat kompetenční žalobu na prezidenta, a navíc se na stranu hlavy státu otevřeně přidal. Víceméně i proto, že hodlá zahraniční politiku dělat pokud možno sám. Právě proto mu mohl vyhovovat stav, kdy řádného ministra Hamáček pouze zaskakoval.
A názory náměstka Pocheho na některé otázky (hlavně na onu migrační, Babišem vyhroceně viděnou) mu mohly být víceméně jedno. Ale asi si také uvědomoval, že mít dlouhodobě neobsazené křeslo šéfa diplomacie vypadá v mezinárodním kontextu mnohem podivněji, než když vládl půl roku s prvním kabinetem bez důvěry sněmovny. A pár týdnů před komunálními volbami patrně usoudil i Hamáček, že bude lépe kartu Poche aspoň na čas odložit a mírně zklidnit atmosféru uvnitř strany.
Kauza Poche táhne ČSSD ke dnu
Číst článek
Ministerstvo členské země
Výběr širší veřejnosti neznámého resortního náměstka Tomáše Petříčka, který býval například Pocheho asistentem v Evropském parlamentu, je tedy svým způsobem Hamáčkovo přijetí neústupné reality. Ale zatím nic nesvědčí o tom, že by se měl Poche z ministerstva poroučet, i když Babiš na to možná bude tlačit. Jenže Hamáček se nebude chtít dát a oba pánové se vzájemně potřebují.
Nepříliš zkušený Petříček se pak ocitne v nezáviděníhodné pozici, když premiér a také prezident, i když ten zase jiným směrem, mají vlastní zahraničně politické ambice. A Petříček se jeví spíš jako člověk se sklonem držet dosavadní typicky sociálně-demokratickou, tedy prounijní linii Černínského paláce. Však se Hrad také do jeho jmenování zatím nijak nehrne.
Gruzínská opozice má o čem přemýšlet
Ondřej Soukup
Ruští emigranti vyčkávají, Ukrajinu nepodporují
Alexandr Mitrofanov
Koalice Spolu chce vyhrát. Měla by začít pravdomluvností
Kateřina Perknerová
Vyhraje v USA strach z Trumpa, anebo nespokojenost s ekonomikou a migrací?
Jiří Pehe