O pravém konzervatismu v zemi, kterou zničili komunisté

„Co chcete konzervovat v zemi, kde všechno, co za to stálo, zničili komunisté?“ Tuto otázku mi položil počátkem osmdesátých let významný reprezentant „integrálního katolicismu“ a dlouholetý politický vězeň Ladislav Jehlička. Ptal se mě předtím na mé politické smýšlení a já mu odpověděl, že jsem konzervativec. Jeho otázka, co konzervovat, však byla ranou na komoru.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Daniel Kroupa

Je potřeba rozlišovat konzervatismus strukturální a hodnotový, myslí si Daniel Kroupa. | Foto: Jana Přinosilová | Zdroj: Český rozhlas

To britští konzervativci, žijící v zemi, jejíž instituce mohou vykázat kontinuitu od středověku po současnost, se s něčím takovým nemusí trápit. Mohou říci, že konzervatismus není žádné politické učení, ale životní postoj respektující tradice a zvyky předků.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Daniela Kroupy

Ve sporu o to, zda poštovní schránky mají zůstat modré či zda se mají přemalovat na oranžovo, aby byly lépe vidět, požadovali nechat věci při starém. Naši předkové, kteří zvolili barvu modrou, měli k tomu jistě dobré důvody.

Konzervativní postoj nevrtat do věcí, které se osvědčily a fungují, může být ovšem sympatický nejen konzervativcům. Po roce 1989 byli v tomto smyslu nejkonzervativnější stranou české politiky komunisté, kteří vynakládali veškerou energii na to, aby uhájili politický, ekonomický a sociální řád, který v naší zemi vybudovali a udržovali 42 let. My, kteří jsme sami sebe nazývali konzervativci, jsme naopak byli revolucionáři, kteří usilovali o nastolení nových pořádků.

Dva konzervatismy

V zemích, kde na rozdíl od Británie tradice a zvyky přervaly a rozvrátily totalitní režimy, je proto třeba rozlišovat konzervatismus strukturální a hodnotový. Pouhý tradicionalismus usilující o uchování stávajícího řádu nestačí.

Živý konzervatismus nikdy nebyl pouhým staromilstvím, a dokonce i jeho nejctihodnější představitel Edmund Burke měl citlivý smysl pro zavádění potřebných reforem. Jeho hlavní myšlenkou bylo pochopení, že národ, v jehož jménu politik jedná a pro jehož dobro má jednat, nesestává pouze z přítomných osob, ale i z těch, kteří zde byli před námi a také z těch, kteří teprve přijdou po nás.

Takový konzervatismus obsahuje závazek přírodní i kulturní prostředí opatrovat tak, abychom je potomkům předali ve stejně dobrém či v ještě lepším stavu, než v jakém jsme je převzali od předků. Mýlí se každý, kdo se domníval, že ekologie a ochrana památek náleží pouze levici.

„Mýlí se každý, kdo se domníval, že ekologie a ochrana památek náleží pouze levici.“

Daniel Kroupa

Od pouhé snahy udržet stávající pořádek za každou cenu se pravý konzervatismus liší tím, že usiluje o prosazování a uchovávání určitých hodnot. Tou hlavní je libertas, svoboda, a proto se tomuto konzervatismu říká liberální.

Konzervativní pojetí svobody je ovšem odlišné od toho, které prosazuje progresivní liberalismus a je založeno zejména na omezení politické moci ústavou a ochraně práv a svobod jednotlivců. Mluví o ní apoštol Pavel, když v Listě ke Galaťanům říká: „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.“

Autor je publicista.

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme