Jak bude vypadat Rusko po Putinovi?
Ruští odborníci, kteří spolu před pár dny debatovali o budoucnosti „Ruska po Putinovi“, se v řadě bodů shodli skoro jednomyslně. Rusko nemá absolutně žádné zkušenosti s fungující demokracií. Země proto není připravena k nějaké klasické lidové revoluci.
Téměř čtvrtstoletí Putinovy vlády, která postupně vyloučila prakticky jakoukoli svobodnou celospolečenskou diskusi, musíme násobit i faktem, že nějaké důkladné demokratické mechanismy nakonec nevznikly ani během polovičatých reforem z dob Gorbačovovy perestrojky, o předešlém sovětském období nemluvě.
Kromě jak už řečeno nerealizovatelného scénáře všelidové demokratické revoluce jsou tu k dispozici ještě přinejmenším dva hypotetické projekty.
Ten první by předpokládal významné angažmá zahraničních emigrantských center a návrat takových osobností jako je třeba šachový velmistr Garri Kasparov či bývalý majitel těžařské společnosti Jukos Michail Chodorkovskij.
Problém je ovšem v tom, že takoví lidé se v Rusku samotném velké oblibě netěší a jen stěží by si zjednávali důvěru mas.
Třetí scénář je ještě fantastičtější. Ve washingtonské debatě ho přibližuje Vladislav Inozemecev: „Tato eventualita, která se poslední dobou tu i onde probírá, spočívá ve vítězství Ukrajiny v aktuální válce a následné využití ukrajinských armádních sil, které by pomohly nějak změnit vnitřní situaci v Rusku. To je ale podle mého soudu absolutně nerealistické,“ míní tento expert.
A má jistě naprostou pravdu: zaprvé Ukrajina ještě ani zdaleka nevyhrála a zadruhé bude mít po konci války docela jiné starosti než nastolování nějakých příznivějších poměrů v zemi agresora.
Přeskupení současných elit
Podle Inozemceva je nejpravděpodobnějším scénářem postputinského fungování Ruska přeskupení současných elit, k němuž dojde, až Putin z jakéhokoli důvodu odejde z politiky sám, anebo se tak stane v důsledku nefalšovaného palácového převratu.
Putin dělá z Ruska Severní Koreu. Tato rakovina se může přenést i do dalších zemí, říká analytik Votápek
Číst článek
Přímo uvnitř těchto elit je totiž stále větší množství lidí, kteří se současným směřováním Ruska spokojeni nejsou.
A právě na tohle by se měl připravit i Západ, podobnému vývoji případně napomoci, ale především promyslet vlastní taktiku a strategii postupu, až se tak stane. Tahle vize jistě není nejsympatičtější z myslitelných, zato je nejpravděpodobnější.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Hvězda jménem Grolich zřejmě lidovecký sjezd nerozsvítí
Jiří Leschtina
Tři fáze Kalouskova útoku
Petr Honzejk
Debata o migraci se v Německu utrhla ze řetězu
Helena Truchlá
Kalouskův odchod jako signál?
Ondřej Konrád