Moskevský ‚klub sesazených prezidentů‘ má nového člena
V neděli ráno ruská státní agentura TASS tlumočila celému Rusku i světu netrpělivě očekávanou zprávu: Bašár Asad bez úhony přistál v Moskvě. Po dohadech o osudu jeho nečekaně kličkujícího, pak dokonce prudce klesajícího a konečně z obrazovek zmizelého prezidentova letadla IL-76T, se stroj i se svým veledůležitým pasažérem v pořádku dostal do Ruska. Co bude se svrženým prezidentem, ale hlavně s ruskými zájmy na Středním východě?
Když si v letošní červnové Moskvě Bašar Asad s Vladimirem Putinem spokojeně tiskli ruce, zřejmě ani jeden z nich netušil, jak brzy se uvidí znovu – tentokrát už ovšem natrvalo.
Ale o tom, že Asadova rodina už na podzim o svých dalších osudech něco věděla či alespoň tušila, svědčí informace, kterou v minulých dnech přinesla četná ruská média: Koncem letošního října prý Asadova rodina nakoupila v supermódní a supermoderní teprve rozestavěné moskevské čtvrti Moscow City 19 bytů. Inu – arabské rodiny bývají velké…
Putin se tedy o svého věrného blízkovýchodního vazala alespoň elementárně postaral a určitě ještě postará – stejně jako tomu bylo v případě ukrajinského prezidenta Janukovyče.
A ještě o pár let dřív v případě kyrgyzského prezidenta Akajeva a Tulipánové revoluce – když se situace v jejich zemích náhle vyvinula podstatně jinak, než by si Moskva bývala představovala.
Putin se o ně postará
Vstřícné gesto vůči Asadovi bylo nezbytné – vždyť moskevský „klub sesazených prezidentů“ by se v tomto neklidném světě klidně mohl rychle rozšířit a Putinovi pomahači třeba v Latinské Americe musejí mít alespoň naději, že o ně se ruský diktátor postará taky – třeba takový Maduro nebo Ortega.
Faktem zůstává, že kromě samotného Asadova režimu jsou hlavními poraženými v tomto bleskovém střetu Írán a taky právě Rusko.
Asadův převoz do Ruska byl podle náměstka Rjabkova velmi bezpečný. Průběh akce ale nechtěl upřesnit
Číst článek
Tomu sice nová syrská státní moc potvrdila, že smlouvy na pronájem základen v přístavu Tartús a na letišti v Hmímímu zůstávají v platnosti, a Rusové je budou moci využívat až do počátku 60. let tohoto století.
Jak ale upozorňuje třeba takový britský znalec Ruska jako Mark Galeotti, režim nejvyšších výhod pro Rusko v Sýrii končí a náhrada za syrské zázemí se v regionu bude hledat jen těžko.
Syrského krachu z čistě ruského pohledu si samozřejmě všímají i ruští blogeři. Třeba Sergej Koljasnikov z uralského Jekatěrinburgu označil Putinovo počínání v syrské smršti posledních dnů za „kvintesenci zbabělosti a zrady“.
Na druhé straně je třeba Putinův krok vnímat jako ryze pragmatický – kdyby se masivně zasadil o Asadův režim, zřejmě by mu síly chyběly na daleko důležitější Ukrajině. Což nakonec rozhodlo i o osudu syrského autokrata.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nečekaná změna lídra v obou částech spektra. Proč se tak daří Starostům a Motoristům
Petr Honzejk
Volyň jako překážka na cestě Ukrajiny do Evropy. S tím je třeba něco udělat
Luboš Palata
Rychlý mír nečekejme
Libor Dvořák
Švédsko už nechce cizince
Jan Fingerland