Tím se výrazně zvýšila pravděpodobnost, že až se v polovině února sejdou poslanci a volitelé navržení zemskými parlamenty k prezidentské volbě, Steinmeier bude potvrzený již v prvním kole.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Německá prezidentská jistota se jmenuje Frank-Walter Steinmeier

Hlavní opoziční strana si sice původně zahrávala s myšlenkou vyslat do klání proti němu ženu. Byl to ovšem poněkud průhledný taktický manévr s cílem zlákat některé váhající poslance Zelených, kteří se domnívají, že je už nejvyšší čas, aby mělo i Německo prezidentku. Křesťanští demokraté ale zřejmě brzy zjistili, že nebude vůbec jednoduché narychlo sehnat někoho, kdo by byl ochotný jít do předem prohrané bitvy. Navíc teď mají po trpké volební porážce z loňského podzimu jiné starosti.

Pro Steinmeiera je vzniklá situace daleko lepší, než v jakou mohl doufat loni v květnu, když ohlásil úmysl opět kandidovat. Tehdy nebylo jasné, jak dopadnou klíčové volby do Spolkového sněmu. Jeho oznámení bylo riskantní, protože pokud by volby skončily s jiným výsledkem a sociální demokraté by je nevyhráli, hrozila by mu v německých dějinách jedinečná blamáž v podobě nezvolení.

Nezapadnout do kancléřova stínu

Namísto toho ho ale čeká v úřadě druhé dějství. Mnozí němečtí prezidenti, kteří nastoupili do posledního období, se pak chovali často nezávisleji než předtím. Nemuseli se obávat, že by je už příště nikdo nepodpořil. Často proto šli i do střetů se stranami, které je původně navrhly a podporovaly.

Převzato z Plusu

Příkladem budiž Richard von Weizsäcker, který se k nevoli tehdejšího kancléře a šéfa křesťanských demokratů Helmuta Kohla pustil do kritiky politických stran, jejich mocenských hrátek, které je podle Weizsäckera činily zároveň i náchylnější k nejrůznějším projevům korupce. Byli ale i prezidenti, kteří měli pocit, že po znovuzvolení už nic nezmůžou. Stali se z nich pasívní účastníci státních recepcí, někteří jako Horst Köhler ale raději předčasně odstoupili.

Frank-Walter Steinmeier dosud svůj úřad vykonával rutinně a bez chyb. Snad jediný moment, kdy zariskoval velkou část své politické autority, nastal na podzim 2017. Tenkrát výrazně zasáhl do vnitropolitického dění v zemí, když ani čtvrt roku po parlamentních volbách nebyla na obzoru nová vláda.

Prezident přinutil v zákulisí sociální demokraty, kteří chtěli jít původně po volebním debaklu do opozice, aby překonali svůj odpor a souhlasili znovu s obnovením koalice s křesťanskými demokraty (CDU) kancléřky Angely Merkelové. Prezident apeloval na jejich státotvornost – jeho úsilí nakonec bylo úspěšné a novou vládu mohl jmenovat v polovině března 2018, skoro šest měsíců po volbách.

I když bude prezident Steinmeier v úřadě pokračovat, přesto pro něj bude v nejbližších letech něco jinak. V čele vlády už nebude nikdo z křesťanskodemokratické konkurence, ale jeho sociálnědemokratický spolustraník Olaf Scholz.

To bude od prezidenta vyžadovat určité balancování. Jednak si bude muset dávat pozor, aby příliš nezapadl do kancléřova stínu, zároveň se ale vyvarovat všech kroků, které by mohly být považovány za snahu házet jí klacky pod nohy. Jestli najde i Steinmeier odvahu kritizovat vládu a strany, které ho vynesly do úřadu, za případné chyby a selhání, rozhodne, jak jeho prezidentská mise jednou bude hodnocena.  

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít