Vzniku nové německé vlády už nestojí nic v cestě. Poslední překážku představoval v minulých dnech vnitrostranický plebiscit sociálních demokratů. Ti nakonec velkou většinou rozhodli, že půjdou do koalice s křesťanskými demokraty.

Komentář Berlín 6:30 5. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Už se také začínají objevovat jména prvních ministrů, kteří budou sedět ve vládě v pořadí desátého německého spolkového kancléře, křesťanského demokrata Friedricha Merze.

Naděje například vzbuzuje osobnost příštího ministra zahraničních věcí Johanna Wadepuhla. Ten je příslibem, že spolu s kancléřem potáhnou za jeden provaz, a Německo tak snad bude na mezinárodní scéně viditelnější.

Již teď je ale jisté, že nový kabinet nebude mít proslulých sto dní hájení a bude od první chvíle pod drobnohledem. Za to může hlavně Friedrich Merz, který během volební kampaně vzbuzoval velká očekávání. Avšak již pár dní po sečtení hlasů musel řadu svých slibů vzít zpět.

Třeba, že nedopustí další zadlužování země. Dostal se však pod tlak sociálních demokratů a musel souhlasit se zřízením fondu na investice do infrastruktury v objemu 500 miliard eur, což je v přepočtu zhruba 12,5 bilionu korun. I když mají zmíněné peníze jít do odvětví, kde má Německo dlouhodobé deficity, takže mohou současný stav pouze zlepšit, přesto půjde o závazek na roky dopředu.

Obrat s fatálními důsledky

Pro Merze má tento obrat fatální důsledky. Už dva měsíce po volbách jeho strana soustavně klesá v průzkumech, v tom posledním by skončila až druhá za protiimigrační Alternativou pro Německo (AfD). Souvislost mezi úbytkem sympatií u veřejnosti a porušenými předvolebními sliby se zdá být zjevná.

24:55

Nová velká koalice v Německu. Sociální demokraty motivovala i hrozba posílení AfD, naznačuje Lizcová

Číst článek

Druhé velké prohlášení, které Merz ještě před volbami učinil, se týkalo migrace. Od prvního dne v úřadě plánoval zavedení přísnějšího režimu na hranicích. To by mělo přispět k omezení přílivu ilegálních běženců do země.

Zda to vůbec půjde uvést do praxe, se musí teprve ukázat, a to hlavně s ohledem na stávající normy na národní i unijní úrovni.

Ale v každém případě platí, že pokud by v tomto ohledu Merz nedostál očekáváním, která před volbami vyvolal, asi by to v očích svých voličů definitivně prohrál. A jestli se dá s takovouto hypotékou vládnout, je otázka.

Politická hypotéka 

Jenomže, alternativní scénáře k Merzově spojenectví křesťanských a sociálních demokratů neexistují. A pokud ano, tak by v nich hrály významnou roli radikální až protisystémové strany. Třeba již zmíněná protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD).

Jestliže by došlo v důsledku předčasného konce Merzovy vlády na nové volby, reálně hrozí, že by z nich mohla vzejít jako nejsilnější uskupení. A kdyby se křesťanští demokraté, to už zřejmě bez Merze, náhodou pustili do experimentu s menšinovou vládou, znovu by to asi bylo možné jedině tehdy, pokud by ji byla ochotna tolerovat AfD.

K tomuto ne úplně pozitivnímu vývoji samozřejmě vůbec nemusí dojít. Třeba Merzova vláda skutečně dokáže začít s řešením nejpalčivějších problémů Německa a skepse, jíž čelí už nyní před svým nástupem, je přehnaná. Bylo by to koneckonců i v našem zájmu. Nic to ale nemění na tom, že Merzův kabinet je možná vládou poslední šance.

Autor je editorem deníku Právo

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít