Ráno jsem s úžasem sledoval, jak Michal Březina zvládl na výbornou volnu jízdu v soutěži krasobruslařů. Když jsem s ním pak mluvil, byl rozesmátý, spokojený a šťastný, že právě v olympijské soutěži dokázal předvést nejlepší výkon v sezoně. Poslal jsem do vysílání rozhovor s ním a běžel jsem na trénink hokejistů.

Z toho, v jakém složení hráči trénovali, bylo jasné, že se do hry v zápase s Kanadou dostane i nejmladší člen národního týmu Dominik Kubalík. Po tréninku byl usměvavý, spokojený a šťastný. Poprvé si totiž zahraje v reprezentačním dresu na velké akci. Když jsem jeho ohlas poslal do vysílání, přesunul jsem se do rychlobruslařské haly.

Rok jsem s Martinou natáčel dokument. Moc dobře jsem věděl, čím vším si v tom roce prošla. Kolik bolesti si musela se zraněným kolenem a zády vytrpět. Teď tam, tradičně se zahalený obličejem do šátku, kroužila po oválu a vnímala, jak rychlé časy její soupeřky zajíždějí. Blesklo mi hlavou, jestli má vůbec Martina na to, aby bez ideální přípravy dokázala podobně rychle jet. Tuhle myšlenku jsem ale hned zavrhl. Za ten rok jsem poznal, jak velkou bojovnicí Martina je. Moc jsem jí držel pěsti!

Dokázala to! Má další medaili!

Když projela Martina cílem a zjistila, že je stříbrná, ruce jí vylétly vysoko nahoru. Mávala divákům, kterých bylo s českou vlajkou v hledišti jasně nejvíce, více i než těch nizozemských. Se širokým úsměvem na tváři si vychutnávala ovace.

Tenhle úsměv ji neopouštěl, ani když procházela mix zónou a trpělivě postupovala od jednoho televizního štábu ke druhému, od jednoho rozhlasového reportéra ke druhému až po píšící novináře. Byla rozesmátá, spokojená a šťastná.

Večer se přišla o svou radost podělit s fanoušky do českého domu. Šel jsem tam taky. Martina se dál usmívala a přijímala gratulace. Ve chvíli, když přišla do neoficiální části Českého domu, ozval se bouřlivý potlesk a z davem se k ní prodrala další medailistka toho dne  - Eva Samková. Skočila Martině kolem krku, objala ji a vzájemně si pogratulovaly. Obě byly rozesmáté, spokojené a šťastné.

Byl jsem za celý den hodně unavený, ale když jsem si pozdě v noci šel lehnout, cítil jsem se rozesmátý, spokojený a šťastný. Děkuji vám sportovci a klidně to zase zítra můžete zopakovat.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít