Více než sto předních představitelů britských firem v otevřeném dopise podpořilo v nadcházejících volbách Labouristickou stranu. Tím jakoby současně vyslovili nedůvěru Konzervativní straně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Peklo zmrzlo, britští podnikatelé doporučují levici

Přitom v roce 2015 podobným dopisem britští byznysmeni naopak podpořili konzervativce. Jenže doba se změnila. Současný předseda Labour Party Keir Starmer pravděpodobně ukončí čtrnáctileté období pobytu své strany v opozici, ale zřejmě také míří k obrovskému volebnímu vítězství.

Objevuje se přirovnávání k vítězství Tony Blaira v roce 1997, kterým také ukončil dlouholetou konzervativní éru, a naopak nastolil dlouhé období labouristických vlád. Jenže je tu ještě jiná podobnost, Blair uspěl i proto, že oproti svým silně levicovým předchůdcům zakormidloval do středu a přebral konzervativcům řadu voličů.

Blairův žák

V tomto smyslu je současný předseda labouristů Starmer skutečně jeho žákem. Po silně levicových předchůdcích Edu Milibandovi a Jeremy Corbynovi – kteří vedli stranu k velkým volebním prohrám – nabízí jménem své strany opět centristickou cestu.

A je možné, že kromě únavy společnosti z konzervativních vlád přispěje k jeho úspěchu právě tato taktika.

Projevuje se to na dlouhodobé rétorice stranického vedení, ale i labouristického manifestu, vlastně volebního programu, který před několika dny strana zveřejnila. Ekonomika zabírá asi třetinu jeho rozsahu. Starmerovy názory formuje a formuluje jeho stínová ministryně financí Rachel Reevesová.

Starmer snad nejčastěji mluví o bohatství a vytváření bohatství, nikoli o přerozdělování, sociální spravedlnosti, natož třídím boji. Kromě toho, že mluví o zvýhodnění „pracujících“, tedy asi všech méně vydělávajících zaměstnanců, také slíbil, že nezvýší firmám daně, ty jsou nyní 25 procent.

Starmer často zmiňuje potřebu hospodářského růstu, ten hodlá dosáhnout mimo jiné pomocí velkých infrastrukturních výdajů, jako jsou dopravní stavby, ale také masivní výstavba bytů – za pět let jich chce postavit 1,5 milionu. Za tím účelem plánuje usnadnit udělování stavebních povolení a přesunout řadu rozhodovacích pravomocí na místní úroveň.

Zadarmo za peníze

Hodlá též vytvořit národního producenta energie, zejména zelené, jenž by táhl technologickou obnovu průmyslu. A také zřídit národní investiční fond, který by uvolnil miliardy liber na účtech pro podnikání a investice. Jenže právě peníze jsou také tématem, o kterém prý také nejvíc mlží.

Starmer a jeho strana slibují v programu více všeho – lékařů, zdravotních škol, nemocnic, školek, stavebních inspektorů, domů, přístavů, vlaků, dokonce i jaderných ponorek. A také kariérních poradců pro mladé, učitelů, snídaní ve školách, administrátorů stavebních úřadů, policistů, azylových úředníků i bojovníků s pašeráctvím lidí – to je jen výběr.

Labour Party na rozdíl od konzervativců neslibuje daňové škrty, ale slibuje mnoho výdajů, které nejsou podle některých kritiků pokryty reálně očekávatelnými příjmy. Přinejmenším prý vychází z příliš optimistického očekávání ohledně růstu, a hodlá také přísnějším zdaněním velkých dědictví de facto vypudit ze země superboháče i s jejich konty.

Je možné, že zmíněná stovka předních manažerů a byznysmenů tohle všechno ví. Ale vidí, že konzervativci jsou u moci už moc dlouho, žádné účinné recepty nenabídli a není důvod věřit, že je budou mít tentokrát. Neboli, současná rozumná Labour Party s umírněným předsedou jim připadá jako lepší varianta, než pokračování vlády strany nízkých daní – a chaosu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít