Z hlediska světské ani církevní moci se opět nic nemění, zůstává jen pěkné gesto, jež bude bolet jen ty, kteří by chtěli církev jako v 15. století. Požehnat traktor, továrnu nebo dva gaye či lesby, kteří se drží za ruce, jaký je v tom rozdíl?

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Požehnaní lidé dvojího řádu

Katolická církev zřejmě předpokládá, že o takové boží požehnání bude zájem. Ale proč by měl být, když rovnost lásky a veřejného závazku před komunitou a před Bohem se opět nekoná?

Tak jako se nekoná v návrhu, který leží v Poslanecké sněmovně, totiž že v uzavírané veřejné smlouvě stejnopohlavních párů nepůjde o manželství, nýbrž o partnerství, jakkoliv práva uvnitř takových spojení budou víceméně stejná.

Lidé, zdá se, si nejsou rovni ani před Bohem, ani před zákonem, tedy před světskou společenskou smlouvou, kde je dokonce princip rovnosti zajištěn různými listinami práv a svobod.

Boží láska je tu některým vyhrazena víc a jiným méně, i když se už veřejně tak úplně nemá za to, že se překračuje zákon boží a žehná se vlastně velkým hříšníkům. Ale kdo z nás nehřeší, lidé jsou nádoby hříchu…

Nerovnost v bytí

Totéž se děje před zákonem světským, který zajišťuje rovnost v občanském smyslu, ve smyslu věty, „lidé se rodí svobodni a rovni co do práv a důstojnosti“. Evidentně rovni nejsou, má-li politická reprezentace potřebu oddělovat definičně spojení dvou lidí, kteří se mají rádi a chtějí před komunitou učinit veřejný slib podle pohlavního složení.

I společnost bude tedy pouze žehnat, a nevezme žehnané tak úplně vážně.

Nejde jen o slovíčka, jak se snaží někdo naznačit, protože slova jsou v tomto případě zcela zásadní. Mění totiž podstatu věci, vymezují jinou realitu, udržují od-dělení, které porušuje onu vznešenou myšlenku rovnosti v právech a důstojnosti. Teologicky by to jistě bylo složitější, ale i tady se dá říct, že se sortuje mezi věřícími, kteří jdou ke křížku s důvěrou v Boží milost.

Církevní záležitosti samozřejmě patří církvi. Nově povolené žehnání stejnopohlavním párům je pro občanskou většinu zajímavé právě jen v oné paralele, kterou se tu celou dobu snažím vést.

Jak hluboko je v našich hlavách zasuta představa, že se vlastně nic neděje, když a priori dělíme lidi na hodné a méně hodné podle toho, jak se vztahují k otázkám genderu a pohlaví, a ještě tuto nerovnost v bytí ve společnosti fixujeme v pravidlech a zákonech.

A jak se ukazuje, je jedno, jestli jde o boží milost nebo o občanské přijetí, všude lidé dvojího řádu.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít