Václava Havel říkával, že za to může náš lidový monarchismus. Příčinu viděl v absenci české šlechty a v silné autoritě prvního prezidenta Masaryka, což podtrhuje i skutečnost, že prezident sídlí dodnes na Hradě a je na známkách.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Hvížďala: Proč u nás vládne lidový monarchismus

Jenže tyto skutečnosti u nás ještě zkomplikoval parlament, když kvůli chybné kalkulaci či dokonce lajdáctví, prošla přímá volba, která dala prezidentovi silný mandát, ale prakticky nezměnila jeho pravomoci, takže prezident si je začal sám vynucovat. A do toho celou naší civilizaci zasáhly čtyři krize: válečná, ekonomická, energetická a ekologická.

A právě v této situaci se nachází ústavní demokracie, která stojí a padá s paradoxem, na jedné straně musí přesvědčit občany, že je nejlepším možným politickým systémem, a současně musí i donucovacími prostředky bojovat proti těm, co propagují ideologii, která tvrdí, že její názory jsou ty jediné pravé a všichni, kdo je nevyznávají, jsou lidé nižšího řádu či fašisté a musí se jim podřídit. Poznáme je snadno: hovoří vždy o štěstí národa, místo o štěstí jednotlivce: chtějí, aby se jich lidé báli i je milovali.

Úmysly hmotářského živočicha

Jak připomíná právní filosof Jiří Přibáň, předpoklady fungování právního a demokratického státu leží mimo jeho mocenský aparát v oblasti lidských mravů a pravidel společenského chování a hodnot.

Jinými slovy stát má povinnost postavit se zlu, ale nesmí diktovat, co je dobro, protože to leží mimo jeho pravomoc a kompetence.

Náš problém je často v tom, že politiku raději překládáme do sporu dobra a zla, a proto má leckdo pocit, že stát tu je k prosazování dobra, že má za občany řešit jejich problémy. To je ovšem s myšlenkou pluralitní demokracie a otevřené společnosti neslučitelné.

Politika může dát definitivní odpověď jen na otázku, co je správné, ale ne, co je dobré. Dobro musíme hledat ve společnosti a v lidském nitru, v žádném případě ne ve státě a už vůbec ne v osobách ústavních činitelů. A to platí samozřejmě i o prezidentovi.

Převzato z Plusu

V prezidentovi bychom neměli vidět ideál, nejbělejšího anděla, ale pouze člověka, o kterém víme, že má chyby jako my, jen nelže a nekrade. Stačí dát hlas správnému člověku a nechtít mít na Hradě osvíceného lidového monarchu, který chce vládnout dolním deseti milionům občanů a svévolně si vykládat ústavu.

Pakliže to nepochopíme a koalice se neshodnou na jednom kandidátovi, hlasy se rozdrobí a otevře se prostor tomu, kdo skutečné úmysly hmotářského živočicha maskuje emocemi. A když si navíc takový člověk není schopen uvědomit svou vinu, protože jeho rozum tak daleko nesahá, může napáchat velké škody.

Autor je publicista

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít