Putin v Kremlu prohlásil, že anektované regiony tzv. Novoruska spojuje s Ruskem tisíciletá historie. Zajímavé je, že ostré kritice podrobil i Bělověžské dohody z prosince 1991, které znamenaly konec Sovětského svazu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: O Putinově projevu

Dále pak vyzval vládu v Kyjevě, aby přistoupila na přímá jednání s Moskvou. Ovšem s tím, že o anektovaných územích Ukrajiny se ruští vyjednavači rozhodně bavit nebudou.

O Ukrajině toho ostatně moc nenapovídal a soustředil se na zuřivou kritiku Západu. Rusko je podle něj „civilizací o sobě“, která se západními normami řídit nehodlá. Putin tvrdí, že se Západ vytrvale snaží Rusko zničit.

Přes jisté hlavně západní pochyby, zda v samotném procesu anexe vše půjde tak rychle, si ruský prezident počínal v zásadě stejně jako při osm let staré anexi Krymu. A není divu: Putin samozřejmě chápe, že se ocitá v situaci, kdy otálet nemůže, protože vývoj na frontách se sice zpomalil, ale pro ruskou stranu je stále nepříznivý.

Názorným svědectvím je zcela čerstvé uzavření „kapsy“ u města Lyman, kde v obklíčení skončilo několik tisíc ruských vojáků.

Putin spěchat musí za každou cenu, protože vývoj událostí je jasně proti němu.

Západní pomoc Ukrajině určitě ještě zesílí a jeho statisíce mobilizovaných, pokud se tohoto počtu vůbec podaří dosáhnout, budou pseudovojáci bez motivace a bez přípravy, kteří to v souboji mnohem lépe vycvičenými, vyzbrojenými a hlavně vlastenecky cítícími Ukrajinci budou jednoduše mít těžké. Otázkou je, zda mu ten spěch bude co platný.

Porážku by mu národ neodpustil

Že Putin v této chvíli bojuje o svou politickou existenci, je víc než jasné. Ví, že porážku utrpět nesmí, protože tu by mu národ, jím samotným dlouhá léta vychovávaný k zuřivému velkoruskému šovinismu, jednoduše neodpustil.

Velmi plasticky vše popisuje známý ruský politolog Fjodor Krašeninnikov, žijící už dva roky mimo Rusko:

„Putin hraje vabank. Vsadil na to, že když na frontu vrhne statisíce mužů, válku rychle ukončí, anuluje tak všechny otázky a pochyby ruského obyvatelstva. Jinou variantu vývoje událostí si vidět nepřeje. Jenže ona tu je, a je mnohem realističtější - Ukrajina podporovaná celým světem případný tlak přestojí, bude dál bojovat a vítězit, kdežto Rusko se zmůže jenom na nekonečnou mobilizaci a bude čelit stejně nekonečnému proudu úmrtních oznámení… Tak dlouho, dokud do ulic nevyjdou ‚fronťáci‘ unavení marným bojem a neustálými porážkami. Vdovy, sirotci a matky, které přišly o své syny, jež už nebude mít kdo rozehnat. Přesně takhle skončilo v roce 1917 panování Mikuláše II.“

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít