Pro dialýzu je pitná voda toxická. V pražském IKEMu vyrábějí superčistou vodu ve vlastních vodárnách
Stačí při stavbě překopnout trubku – a jste bez vody. Nenadálá situace není příjemná nikomu, natož pak nemocnici, kde se pravidelně dialyzují pacienti. I proto má pražský IKEM hned dvě vlastní vodárny s několika přívody vody. Vyrábí se v nich totiž takzvaný permeát. Je součástí dialyzačního roztoku a pro pacienty s nefunkčními ledvinami je nezbytný.
„Permeát je ultra čistá voda. Abychom dosáhli ultra čistoty, potřebujeme vodu z kohoutku vyčistit,“ vysvětluje Daniel Chroustovský, biomedicínský inženýr. Stojíme ve vodárně, která je součástí IKEMu v Praze v Krči.
Poslechněte si reportáž Andrey Skalické o superčisté vodě a vlastní vodárně IKEMu
„Abychom šetřili samotnou vodárnu, potřebujeme předúpravu. Předúprava se skládá z kaskády různých filtrů. Jsou tam pevné a uhlíkové filtry i pískový filtr. Ty velké bomby, to jsou ty filtry.“
Díváme se na velké modré bomby, které jsou vysoké kolem dvou metrů. „Voda předčištěná z filtrů protéká aktivním uhlím, tam se usazují veškeré nečistoty. Přes sítko se potom dostává už ta očištěná voda na další filtry,“ přibližuje Daniel Chroustovský.
„Vidíte několik čerpadel. Některá ženou permeát do smyčky s rozvodem, kam se připojují dialyzační přístroje a odčerpávají si permeát. Některá prohání předčištěnou vodu skrz membrány. Ty nám potom dělají z předčištěné vody permeát,“ vysvětluje biomedicínský inženýr Daniel Chroustovský, podle kterého určuje čistotu vody vodivost.
„Vodivost vstupní vody, která jde z kohoutku, je zhruba 500 mikrosiemens na centimetr. Díky předfiltrům i vodárně dostaneme vodivost permeátu okolo osmi mikrosiemens na centimetr. Což je víc než dostatečné pro očistu krve,“ přibližuje.
Ultračistá voda
„Pacientům, kteří jsou dialyzovaní, nefungují ledviny a neprodukují moč,“ říká vedoucí dialyzačního a metabolického oddělení pražského IKEMu Alena Paříková.
Každý člověk, kterému pomůžete, je úspěch, myslí si středoškolák Čermák. Vynalezl systém na čištění vody
Číst článek
„Pokud by voda nebyla ultračistá, to znamená, že by obsahovala běžné látky, které v pitné vodě jsou, působilo by to na pacienta toxicky. Potřebujeme odfiltrovat všechno. Třeba chlor, dezinfekci nebo měď, která se do vody přidává, aby v ní nerostly řasy. V povrchových vodách bývají dusičnany, fosforečnany. Musí to být prostě extrémně čistá voda,“ vysvětluje Alena Paříková.
V případě výpadku přívodu vody je navíc vodárna zálohována nádrží, která pojme až 750 litrů vody a je napojená hned na dva přívody.
„Ty se přepínají podle tlaku. Kdyby jeden z přívodů vody nešel, poklesne tlak. Například když někdo překopne trubku někde před IKEMem, přepneme se na druhý přívod vody a ten funguje dál,“ dodává Daniel Chroustovský. Pro případ nouze mají v IKEMu také malé mobilní vodárny. Ty se dají využít vždy jen pro jeden dialyzační přístroj.
„I kdyby nebyl proud, i kdyby nebyla voda, pacient musí dialýzu vždy bezpečně dokončit.“
„Nikdy jsme se nesetkali s tím, že by nám voda nestačila,“ ujišťuje lékařka Alena Paříková s tím, že na podobné situace je personál vyškolen.
„I kdyby nebyl proud, i kdyby nebyla voda, pacient musí dialýzu vždy bezpečně dokončit. Musí se mu vrátit krev, která je v mimotělním oběhu, a vždycky je nutné, aby měl minerály ve správném rozložení tak, aby to pro něj bylo bezpečné. Protože když má vysokou hladinu draslíku, tak se mu může zastavit srdce. Vždycky kontrolujeme, jestli hladina minerálů je taková, že pacient může bezpečně odejít. A potom, co je důležité, kolik jsme z něj odstranili přebytečné vody,“ uzavírá Alena Paříková.
Druhou, zcela identickou vodárnu má IKEM také v nové budově. Tam se v případě potřeby dialyzují akutní pacienti na jednotkách intenzivní péče nebo na anesteziologicko-resuscitačních odděleních.
