EU by měla uvalit sankce na Saúdskou Arábii
Při zvažování, jestli vůči Saúdské Arábii uplatnit zbrojní embargo, je třeba mít na paměti několik úhlů pohledu. Morální, geopolitický, ekonomický. Všechny je potřeba také zhodnotit z hlediska dopadu na veřejné mínění. Z hlediska morálního je rozhodnutí poměrně jednoduché. Pokud by byl dodávaný vojenský materiál využívaný pouze k obraně Saúdské Arábie, nebylo by třeba vůbec nic zvažovat.
Saúdská Arábie se ale netají svými mocenskými ambicemi v oblasti Blízkého a Středního východu. Moderní a kvalitní zbraně jí slouží ke zvyšování moci v regionu. Se zákazem vývozu by měli souhlasit všichni, kteří k agresivním zemím hodlají přistupovat podle principu padni komu padni.
Saúdská Arábie totiž v posledních letech nemá na svědomí jen mrtvé v Jemenu. Když Rijád navštívil libanonský demokraticky zvolený premiér, přinutila ho k rezignaci. Nedávno utlačovala jednostranným embargem Katar kvůli televizní stanici Al-Jazeera.
Vražda exilového novináře na saúdském konzulátu v Turecku je poslední kapka do poháru trpělivosti s autoritářskými agresory. Pokud tedy někdo schvaluje sankce třeba vůči Íránu kvůli údajně expanzivní politice, neměl by mít problém souhlasit se sankcemi proti Saúdské Arábii.
Zločin je zločin
Zde přichází na řadu argument ekonomický. Není žádné tajemství, že jedny z nejvýnosnějších obchodů jsou ty se zbraněmi. Prodávající vydělá pěkné peníze, uvolní si sklady, kupující zvýší svou moc.
Bývalý velvyslanec Laně: Zmizení saúdskoarabského opozičního novináře v Turecku se nejspíš nevyřeší
Číst článek
Je pravda, že unijní státy, včetně České republiky, na obchodu se saúdskou monarchií dobře vydělávají. V našem případě jsme jen vloni vyvezli přibližně za tři čtvrtě miliardy korun. Peníze takto utržené jsou ale krvavé, slušný člověk by nad nimi tedy měl ohrnout nos. Špinavé peníze skutečně existují.
Pokud by se Saúdská Arábie rozhodla nahradit dodávky z Evropské unie zbožím čínským a ruským, přišli bychom sice o nějaký ten zisk, ale zachovali bychom si tvář. V takovém případě by ovšem došlo k překreslení geopolitické mapy, neboť Rijád byl doposud hlavní oporou Spojených států v celé oblasti. Vzpomeňme jen, jak Donald Trump ještě nedávno s šejky tančil tradiční šavlový tanec. Západ se samozřejmě může nadále opírat o Izrael, případně Egypt. Problém se spíše týká osudu euroatlantické vazby.
Jestliže Evropská unie embargo na Saúdskou Arábii uvalí a Washington ne, vzájemné vztahy budou zase o něco slabší. Na druhou stranu se ale může jednat o dobrou záminku, jak si zase jednou procvičit společnou unijní zahraniční politiku. Pokud se dokážou členské státy dostatečně rychle dohodnout a budou následovat německý příklad, učiní další krok k posílení vlastního významu na mezinárodní scéně. Tak, jako v případě rozhodnutí zachovat jadernou dohodu s Íránem i proti vůli amerického jestřába.
Pro mě, Evropana, je volba jasná. Chci, aby celá Evropská unie sankce přijala, protože chci být součástí půlmiliardového bloku, který ostatní berou vážně. Navíc mi přijde zvrhlé, aby byl na jakémkoliv konzulátě zavražděný jakýkoliv občan, když si jde pro dokumenty kvůli plánované svatbě.
Je mi jedno, jestli je to novinář, inženýr nebo zedník. Je mi také jedno, jestli se zločin stal na zastoupení našeho spojence nebo nepřítele. Zločin je zločin a má být potrestán. Dávám přednost morálce, byť by ekonomicky nebyla výhodná. Pokud se tak unijní státy nerozhodnou, nevím, jak si vážit našich vládců, když neměří stejným metrem různým zemím.
Výročí ujgurské státnosti připomíná i probíhající nucenou asimilaci
Ondřej Klimeš
Amsterdamská lekce
Jan Fingerland
Rozpočtu na vzdělávání chybí nejen miliardy, ale hlavně srozumitelnost
Petr Šabata
Důchodová reforma? Plány jsou odvážné, realita skončí u země
Julie Hrstková