Návštěvy v supermarketech nebyly poslední dobou důvodem k radosti. Tento pocit potvrdila zpráva Českého statistického úřadu. Ceny potravin vyrostly od počátku roku do května v průměru skoro o pět procent, a pokud lze věřit analytikům, nikdo z nich takový růst nečekal. Nabízí se tedy otázka, co se vlastně stalo.

Komentář Praha 6:29 12. června 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Cenový náraz nezasáhl celou Evropu a dokonce ani celou středovýchodní Evropu. Stejně, tedy mezi čtyřmi a pěti procenty, se kromě Česka zdražovalo v Pobaltí a Bulharsku. Údaje za květen možná do vyšší ligy posunou ještě Poláky a nejspíš i Rumuny.

Pokud tedy roste nějaký tlak na zvyšování cen, pak se mu nedokážou některé země bránit. Logicky to jsou země s málo efektivním zemědělsko-potravinářským sektorem. Nízkou efektivitu lze popsat na příkladu Česka.

Potravinářskému a zemědělskému byznysu dominují velké podniky, které obvykle nejsou schopny pružně reagovat na poptávku. Mají prostě nějaký výrobní program a teprve následně hledají pro svou produkci odbyt. Ostatně není důvod, aby se příliš snažily.

Většinu produktů mohou prodávat v zahraničí, zpravidla jde o suroviny určené k dalšímu zpracování. Nikdo jim ani nevyčítá, že nedokážou zásobovat potravinami domácí trh, protože potřebné produkty lze zase dovážet odjinud.

Potravinová soběstačnost? Tak ta tu není

V důsledku tedy není Česko v potravinách soběstačné, naopak je závislé na dovozu – a to nejen na samotných produktech z ciziny, ale také na cizích cenách.

Fronty jako za komunistů. Poláci z pohraničí si stěžují na Čechy a Němce, kteří jezdí za levnými nákupy

Číst článek

Těžko se pak divit tomu, že sýry od počátku roku zdražily o pět procent a ovoce i se zeleninou o deset procent. Ještě hůře to dopadá u potravin, které sice dokážeme pokrýt vlastní produkcí, jako jsou brambory a vejce, jenže naši dodavatelé zkrátka někdy mohou mít výpadek.

Možná bychom mohli být většími patrioty a nakupovat přednostně domácí potraviny za stabilní cenu, jak je zvykem v zemích typu Rakouska, Finska, nebo dokonce Polska.

Ovšem jakýkoli citový vztah není možné získat k produkci velkokombinátů, které potravinářské výrobě u nás dominují. Jaký je rozdíl mezi máslem z ledničky v českém skladu a ledničky někde v Polsku.

Přitom zemědělci mají dotace

Jednou větou, dotujeme zemědělce a potravináře každoročně 40 miliardami korun, přesto za to dostáváme potraviny v průměrné kvalitě a se značně nestabilní cenou. Zisky potravinářů však netrpí, alespoň se podle statistického úřadu v posledních letech tržby zvyšovaly o něco rychleji než inflace.

Začátek nového zdražování, kterého jsme svědky počátkem letošního roku tedy lze považovat za varování.

Zdražily vejce, chléb, jogurt i máslo. Podle prodejců ale budou mít Češi štědré Velikonoce jako dřív

Číst článek

Pro nezodpovědné obchodníky nebo producenty je nejvýhodnější pozice, když dodávají zboží, které lidé nezbytně potřebují a které nelze snadno nahradit. Pak mohou diktovat cenu. Pokud jsou drahé byty, pak si je nakonec stejně někdo koupí. Není náhodou, že ceny nových bytů dnes rostou skoro stejně rychle jako potraviny.

V zásadě je hlavní vtip v tom, vyrobit si páku, s jejíž pomocí lze podle potřeby pohnout s cenami, obvykle nahoru. K tomu stačí získat dominantní postavení na trhu, který nedokáže uspokojit stávající poptávku.

Tak to funguje s bydlením a s určitými odlišnostmi také na trhu s potravinami. Máslo nebo vejce produkují ve větším objemu jen čtyři koncerny. Prodává je jen o málo víc velkých obchodních řetězců.

Není to otázkou přežití, ale civilizační úrovně. Zařídit trh, který dodává kvalitní a pokud možno domácí potraviny za přijatelnou cenou, to je, zdá se, nad síly českého národa.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy  

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít