Sdílená auta prohrávají v boji s magistrátem
Pokud se na něčem shodnou dvě naprosto znesvářené skupiny, jako jsou cyklisté a motoristé, potom je to společná nenávist ke sdíleným autům. Pro první skupinu jde stále o „špinavá auta“. A pro motoristy jde o mor, který parkuje tam, kde by měl mít místo každý slušný rezident.
Zkrátka jde o něco, co by mělo zmizet ze světa. Bohužel se zdá, že podobný názor sdílí i pražský magistrát.
Než se přidáme ke společnému rozhořčení, podívejme se na fakta. Počet aut v Praze překročil 1,3 milionu. Každý rok jejich počet stoupne o mnoho desítek tisíc, za letošní rok to bylo téměř 44 tisíc vozidel.
Prakticky v hlavním městě neexistuje nikdo, kdo by neměl vůz a to včetně nemluvňat. O tom, že počet aut výrazně překračuje počet parkovacích míst, nepochybuje nikdo, kdo v neděli po návratu z víkendu hodinu krouží v čím dál větší spirále a snaží se zaparkovat. Jednotlivé městské části přiznávají přetlak, ty nejvytíženější o 20 i více procent.
Systém odstavných parkovišť
Parkování je nárokové ze zákona, městské části parkovací kartu vydat musí. Bez ohledu na počet míst, který je nutně limitován.
V tomto kontextu se zdá, že jakékoliv auto navíc situaci zhoršuje. A že to platí i pro zhruba dvě tisícovky sdílených vozů, které v současné době po Praze jezdí. Reálně ovšem platí, že většina sdílených aut je v provozu, tedy na silnici daleko častěji, než soukromé.
QR kód může přelepit každý. Jak se nenachytat podvodníky s parkováním a čím jim Praha nahrává?
Číst článek
Podle průzkumů průměrná doba vytíženosti soukromého vozu je pět procent celkového času, v případě sdílených aut se tento podíl šplhá na 40 procent. Rovněž platí, že kdyby neexistoval dostupný carsharing, tak si značná část zákazníků koupí vlastní auto. Naopak s rostoucí nabídkou sdílených vozů roste i poptávka po nich.
Důvody jsou jednoduché, jde především o relativní dostupnost v kombinaci s tím, že se člověk nemusí starat o opravy, pojištění, dálniční známky, ale ani o poplatky za parkování, případně hledat místo, kde může zaparkovat.
O tuto výhodu, zdá se, sdílená auta přijdou. Namísto podpory se pražský magistrát rozhodl sdílená auta zahrnout do systému parkování a počítá i s omezením doby, po kterou může sdílený vůz na jednom místě stát, což povede ke snížení dostupnosti vozů v okrajových částech Prahy. Tedy tam, kde to vzhledem k často mizerné veřejné dopravě dává značný smysl.
Sdílená auta by měla být standardním doplňkem dopravy. Připomeňme, že kromě té hromadné města začala ve velkém podporovat nejen sdílená kola, ale často i koloběžky, která ovšem v mnohých případech nejsou rovnocenná k využití auta.
Praze by slušel systém dopravně dostupných a zvýhodněných odstavných parkovišť nejen pro dojíždějící, ale i pro rezidenty, kteří využívají vůz především k víkendovým cestám, který by umožnil rozvoj veřejné i sdílené přepravy. Ten ale nevznikl ani po více než čtyřech dekádách od zavádění rezidenčního stání. Namísto toho v ulicích zuří boj mezi uživateli jednotlivých druhů přepravy, který politici v touze po zvolení ještě rozdmýchávají. A doplácí na to všichni.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Předvolební posuny na politické scéně
Kateřina Perknerová
Trump zkouší politiku ultimát a nátlaku
Jiří Pehe
Co všechno se bude z Bílého domu vylévat
Tereza Zavadilová
Za mě vždy hlasuje peněženka
Petr Holub