Jenže ona si opět vykoledovala ústřední roli při protestu Milionu chvilek pro demokracii, který pod heslem „Necouvneme – justici nedáme“ přilákal na pět tisíc účastníků v Praze a další pak i v jiných městech.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Výběrem nového šéfa žalobců si vláda sama vystaví vysvědčení

Zazněl jasný požadavek: aby vláda s ministryní Benešovou a trestně stíhaným premiérem Babišem upustila od záměru jmenovat příštího nejvyššího státního zástupce a aby tento úkol nechala až na vládu vzešlou z říjnových voleb.

Pomiňme, že „chvilkaři“ už nejsou – zejména po eskapádách Mikuláše Mináře – co bývali a že logičtější by bylo protestovat, kdyby vláda Pavla Zemana odvolala. Leč on to zabalil sám.

V takové situaci se pak kabinet může a nemusí smířit s přechodem kompetencí nejvyššího státního zástupce na jeho náměstka. Má plné právo na návrh ministryně spravedlnosti nového šéfa žalobců vybrat.

Nalézt někoho, kdo se Pavlu Zemanovi vyrovná, nebude snadné. Laťku za více než deset let ve funkci nastavil vysoko. Přestože se mu nepodařilo u ministrů, poslanců a senátorů prosadit ambiciózní novelu zákona o státním zastupitelství, tak se stal symbolem nezávislosti i většího sebevědomí žalobců.

Byť je Ústava řadí k výkonné moci a jejich povinností je hájit zájem státu, už dávno přestali jít na ruku politikům. K soudu se snad konečně dostane i Babišova kauza Čapí hnízdo; její vyšetřovatel již připravil obžalobu.

Šlechtění klientelismu

Třeba se časem dozvíme, co za Zemanovým dobrovolným odchodem bylo. Marie Benešová mu sice házela klacky pod nohy neúnavně, ale Pavel Zeman není přece z těch, co by utíkali z boje. Možná byl spíš unavený, třeba i znechucený, možná má v merku něco lepšího, možná svoji roli sehrál i případ Czerninů, do nějž se hloupě připletl.

Každopádně nám zavařil, jelikož personální tahy kontroverzní ministryně spravedlnosti jsou jednou velkou záhadou. Alespoň nás ujistila, že vybírat bude mezi žalobci. Nepotvrdily se tudíž spekulace, že by mohla povolat svého kolegu z advokacie a někdejšího poslance za ODS Daniela Voláka.

Zároveň se však dá tušit, že nesáhne po figurách, s nimiž je na kordy, například vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové nebo šéfovi Unie státních zástupců Janu Latovi. Jistou naději by ještě mohl mít Zemanův náměstek Igor Stříž.

Chtít po Benešové, aby zřídila expertní skupinu, od níž by si nechala poradit, by asi bylo příliš. Co by ale udělat rozhodně měla, jsou konzultace se členy ústavněprávních výborů sněmovny a Senátu, v nichž je zastoupena i opozice.

Jak ukazuje příklad Pavla Zemana, nejvyšší státní zástupce může přežít hned několik vlád, pravicových i levicových. Tudíž by stálo za to najít osobnost, jež se bude těšit respektu napříč demokratickým politickým spektrem. Dnešní vláda si tím to značné míry sama vystaví vysvědčení.

Převzato z Plusu

Kdybychom měli ve výběru hlavního žalobce spatřovat politickou přetahovanou nebo dokonce bitvu, zadělali bychom si na vážné problémy ve vztahu mezi politickou reprezentací a justicí. Na to nechť myslí vláda, opozice i občanští aktivisté.

Měli bychom si vážit toho, že mezi postkomunistickými zeměmi patříme k těm, v nichž o nezávislosti státních zástupců a soudců není pochyb. Úplně stačí, že jsme naopak premianty ve šlechtění klientelismu a střetu zájmů.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít