Alžírsko s Marokem už v minulosti dokonce válčily kvůli vzájemným územním nárokům. A od roku 1994 jsou mezi nimi uzavřené pozemní hranice kvůli sporům o víza. I to dokumentuje napětí, které mezi oběma velkými a významnými zeměmi, které se nachází na dohled od Evropy panuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Dvojčata, ale v nesváru. Aneb Maroko kontra Alžírsko

Zatím poslední roztržka se týkala zdánlivě nového tématu. Marocký velvyslanec při OSN před časem nahlas zauvažoval o tom, že alžírští Kabylové mají právo na sebeurčení. Mluvil o několikamilionové berberské menšině v Alžírsku, která má s centrální alžírskou vládou dlouhodobě napjaté vztahy.

Není pravděpodobné, že by marocký diplomat takhle mluvil bez svolení z domova.

Příliš silné šťouchnutí

Zřejmě to byl způsob, jak poškádlit souseda kvůli jiné věci, ale toto škádlení se trochu vymklo z rukou a skončilo, jak se mnohé noviny vyjádřily, válkou slov a odvoláváním diplomatů.

Jde o to, že Maroku zase vadí alžírská podpora hnutí za osamostatnění Západní Sahary, území, které si po odchodu Španělska z této bývalé kolonie přisvojilo právě Maroko proti vůli tamních obyvatel, ale i proti mínění většiny afrických států včetně sousedního Alžírska. To dokonce podporuje hnutí Sahařanů za osamostatnění a na svém území hostí jeho exilové vedení.

Nezávislost Západní Sahary ale nezískala dost velkou podporu v OSN. Zatím poslední velkou změnou bylo rozhodnutí bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa marocké nároky na Západní Saharu uznat. Současně se stále čeká, zda takový postoj podpoří i nová administrativa Joea Bidena.

Trump marocké nároky uznal v rámci svého plánu na velký průlom ve vztazích mezi Izraelem a některými arabskými zeměmi – včetně Maroka, které se americkou vstřícností rádo nechalo přesvědčit. Právě v těchto dnech začala symbolicky létat pravidelná linka mezi Marokem a Izraelem.

V Maroku navíc panuje nervozita kvůli tomu, že není jasné, zda se západosaharskému hnutí nedaří získávat větší legitimitu v Evropě. Španělsko v květnu souhlasilo s léčbou vůdce saharského hnutí v tamní nemocnici. Maroko také nedávno odvolalo svého velvyslance z Německa poté, co Berlín odmítl, aby se změnil kritický postoj Evropské unie vůči otázce Západní Sahary.

Budoucí nebezpečí

Marocko-alžírské vztahy jsou napjaté i kvůli jiným věcem, třeba nejasnostem kolem špehovacího programu Pegasus, který marocké úřady podle některých informací používaly i proti Francii. A jak se v Alžírsku mohou domnívat, i proti tomuto sousedovi.

Nyní se marocký král Mohamed VI. ve svém projevu k Alžířanům snaží spory zažehnat. Mimo jiné poukázal na společnou historii boje proti francouzským nárokům vůči severoafrickým arabským státům a zmínil také společné zájmy na udržení stability a bezpečnosti.

Převzato z Plusu

Oba státy mají problém s terorismem podobného druhu. Oba také leží na trase migrace ze subsaharské Afriky do Evropy i tras pašeráků lidí a různého zboží do Evropy.

Maroko i Alžírsko spojuje skutečnost, že minulou dekádu arabského jara prošly relativně klidně spíše se štěstím, a musejí najít nějaké nové způsoby, jak se vyvarovat příští vlny nespokojenosti zdola. Vzájemné spory jim v tom určitě nepomohou.

Současně ale je zřejmé, že nevyřešené vztahy s menšinami patří do koktejlu, který pomáhal velkou nestabilitu arabského světa také zažehnout.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít