A co víc, tak jak o celé kauze zatím informují média, měl údajně sám a aktivně o úplatky usilovat. Kolem soudce Sováka prý navíc fungovala určitá síť spolupachatelů a právních prostředníků.

Pokud se tato nařčení prokážou, měli jsme v České republice soudce, který sám nabízel, že zkreslí svůj rozsudek, pokud za to dostane peníze či jiné prebendy, třeba obrazy nebo bitcoiny. Sám měl přitom mluvit o „uloupnutí si perníčku“, jak popsal iROZHLAS.cz, či o „drobných pletichách“, jak zase napsaly Seznam Zprávy. Takto se měl chovat člověk, který strávil v justici desítky let a co víc, jen jako předseda senátu Vrchního soudu mohl měsíčně vydělávat téměř 200 tisíc korun hrubého. 

Jak to celé bylo a zda je Sovák skutečně vinným, se teprve ukáže. Jisté však je, že celá kauza, jíž se nekompromisně a dosti kontraproduktivně chopila právě některá média, která se předhánějí, kdo z dobrých důvodů neveřejných materiálů ocituje více, nenávratně poznamená celý Vrchní soud v Praze a důvěru v něj, potažmo v celou justici. 

Aby občané věřili své justici

Nejde totiž o první možný případ padlého soudce z tohoto prostředí. Trestněprávní problémy má rovněž Ivan Elischer, i když svou vinu odmítá.

Letos se pak také přetřásalo neetické chování místopředsedy zmíněného soudu Stanislava Bernarda, který se, jak popsaly Seznam Zprávy, nechal pozvat společně s manželkou od Fotbalové asociace ČR na výlet za fotbalem. Z hlediska kárné odpovědnosti je ale již případ promlčený, a tak od začátku roku nový předseda soudu Luboš Dörfl pouze vyprázdnil Bernardovi jeho místopředsednickou funkci. Absurdní, Bernard místopředsedou zůstává, ale bez agendy. Jiné cesty, jak jej potrestat, totiž není.

Tyto kauzy zcela zakrývají to dobré, co se na Vrchním soudu v poslední době děje. Nový předseda se snaží co možná nejvíce využívat technologie a jejich pomocí zpřístupňovat soudní rozhodnutí, sjednocovat je a také reagovat na současnou pandemickou situaci i obecně na potřeby a standardy 21. století. V polovině prosince tak například právě u Vrchního soudu v Praze došlo k prvnímu čistě videokonferenčnímu civilnímu odvolacímu jednání.

Jistě, takové věci by už dávno měly být standardem, ale nejsou. Soudy totiž zejména vlivem nedostatku prostředků ze státního rozpočtu nedisponují potřebným a odpovídajícím technickým vybavením. A tak jakékoliv technologické pokroky v justici skutečně vyzdvihovat musíme. Stejně jako musíme mít pořád na paměti to, že o chování většiny ze zhruba třech tisíců českých soudců nepanují žádné pochyby, možné excesy se týkají jednotlivců.

Převzato z Plusu

Veřejný život a veřejné funkce nebývají spravedlivé. V politice donedávna platilo, že při jakémkoliv podezření daný člověk svou pozici alespoň dočasně opustil. V justici to platí stále, reagovat ale musí prostřednictvím svých reprezentantů i ti všichni kauzami nezasažení soudci.

I když právě oni jako soudci mají snad ze všech nejvíce ctít presumpci neviny, v těchto případech musí veřejnosti vyslat jasnou a hlasitou zprávu: my takoví nejsme, nám věřit můžete, rozhodujeme podle práva. Nebudou-li totiž občané věřit své justici, fungovat už bude jen máloco. 

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz

Jan Januš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít