Podle nejnovějšího návrhu by cizinci museli žít ve Švédsku nejméně osm let, než by mohli získat občanství, dosud to bylo pět roků.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Švédsko už nechce cizince

Partneři švédských občanů budou čekat „jen“ sedm let, ovšem jen pokud byli ve vztahu se Švédem či Švédkou alespoň pět let. Sedm roků si na občanství počkají i uprchlíci, kteří dostali povolení k pobytu. Ti, kdo nemají žádné občanství, budou čekat „jen“ pět let, naopak lidé, kteří nedokázali prokázat svou identitu, dvakrát tak dlouho.

Přibydou nové požadavky, třeba prokázání schopnosti se živit, a vedení „řádného života“, což vylučuje trestně stíhané lidi. Rozšířen bude také seznam témat v testu občanských znalostí. To vše je vlastně pokračování kursu, který Švédsko nabralo v posledních letech. 

Léčba šokem

Bylo to z velké části v reakci na situaci po roce 2015, kdy do Švédska dorazilo přes 160 tisíc běženců ze Sýrie i jiných zemí, tehdy to bylo na hlavu nejvíce v celé Evropě. Roli ale hrál i s uprchlickou vlnou přímo nesouvisející nárůst některých druhů zločinů, především gangů na předměstí velkých měst a útoků střelnou zbraní.

Se změnami začala už vláda sociálních demokratů, ale proces akceleroval po roce 2022, kdy se po volbách ujal moci menšinový pravicový kabinet, podporovaný antiimigrační stranou Švédští demokraté. Opatření se soustředí jak na udělování oprávnění k pobytu, běžencům, studentům i přistěhovalcům, tak i občanství těm, kdo v zemi žijí nebo si vzali švédského občana.

Například nyní je počet imigrantů, který dostali  ve Švédsku azyl, je nejmenší za 40 let. Konkrétně je to 6250 lidí, bez Ukrajinců, kteří na území Evropské unie obvykle automaticky dostávají dočasnou ochranu. Přitom příliv do některých jiných evropských zemí roste.

Ve Švédsku momentálně tři ze čtyř žadatelů o azyl nedostanou povolení k pobytu. Už dříve se zpřísnily podmínky k udělení dočasného pobytu nebo omezil nárok na sjednocení rodin azylantů. Podobně různá opatření omezila příliv lidí, kteří do Švédska přicházejí za prací ze zemí mimo Evropskou unii, protože jinak musí země dodržovat princip svobody pohybu osob i služeb uvnitř Unie. 

Trvalé změny

Švédové tedy nadále pracují na tom, aby společnost i úřady dostaly jakýsi oddych po předchozích výzvách. Mluví se i o zdražení samotné žádosti o občanství nebo usnadnění procedury zbavení občanství pro držitele dvojího občanství.

To by se týkalo těch, kdo užívají zakázané látky, podílí se na vybraných kriminálních činech, od špionáže, přes válečné zločiny až po účast v gangu, avšak také těch, kdo ohrožují takzvané „švédské hodnoty“.

Ani to není vše. Padla také úvaha o retroaktivní platnosti plánované úpravy, i pro ty, kteří si žádost už podali nebo ještě podají do začátku platnosti chystaného zákona. To v cizinecké komunitě vyvolalo roztrpčené reakce.

Kritici nových opatření tvrdí, že ve skutečnosti je namířena proti azylantům, vůči nimž má prý švédská společnost trvalé morální závazky. Anebo že ve skutečnosti odradí kvalifikované cizince, které tamní ekonomika potřebuje, a přesměruje je do Dánska nebo Norska, takže jde údajně o neracionální opatření.

Švédsko, které laskavost k pronásledovaným nebo znevýhodněným považovalo za součást své identity, prošlo viditelnou mentální proměnou. 

Příkladem mohou být slova ministra pro migraci Johana Forsella při představování nejnovějších návrhů. Podle jeho mínění má být každý hrdý na své švédské občanství hrdý, a hrdost prý může cítit jen ten, kdo musel vyvinout nějaké úsilí. Něco takového by žádný švédský politik před deseti lety neřekl, a možná by ho to ani nenapadlo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít