Německá AfD cílí na část ruské diaspory. Pro ty, kdo přišli po invazi, je ale jen loutkou Kremlu, říká expert
V Německu se blíží volby a ultrapravicová AfD v nich cílí i na jednu možná ne tak očekávanou skupinu – ruské Němce, kteří sem přišli po pádu Berlínské zdi. Rusové v nové migrační vlně, již si zemi za cíl zvolili po invazi na Ukrajinu, stranu jasně vnímají jako Putinovu loutku. „Nahlíží na ni jako na projekt Kremlu. Ačkoli je proruská, vychází nicméně z velmi domácího původu,“ říká pro iROZHLAS.cz Alexej Jusupov z nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.
Německo a Berlín nejsou cílem ruských emigrantů poprvé – mnozí sem přišli již před sto lety po Říjnové revoluci a občanské válce, další pozvolná vlna takzvaných Russlanddeutsche (etničtí Němci z postsovětského prostoru vracející se do Německa po pádu Berlínské zdi) přicházela po rozpadu Sovětského svazu. Se začátkem agrese na Ukrajině se země stala novým místem k životu opět pro další Rusy, žije zde třeba i Julija Navalná, vdova po ruském opozičníkovi Alexeji Navalném. Proč tedy opět Berlín? Vychází to i z příslušné „tradice“?
Nachází-li se již někde určitá diaspora, je přirozené, že přitahuje nově příchozí ze stejné země původu, dokládají to řady studií. V rozhodování jde o jeden z hlavních faktorů. Konkrétně pro Německo to platí určitě, navíc historie a sociologie postsovětské migrace je velmi bohatá, ruští Němci sem přicházeli už i před rozpadem sovětského bloku.
34:18
Rok 2022 přinesl historický obrat pro německo-ruské vztahy. Vydrží Němcům zmrazení vztahů s Moskvou?
Číst článek
Sečetli se pak s dalšími podskupinami, které sem přišly kvůli studiu nebo rodině, a dnes zde tvoří asi 3,5 až čtyři miliony rusky mluvících občanů, což je docela výrazná skupina. Berlín je pak takovým ohniskem, centrem. Podle přibližných údajů zde už před rokem 2022 žilo na 300 tisíc lidí, již rusky mluvili buď od narození, nebo pak díky socializaci.
Německo je také nejvýchodněji položenou západoevropskou cílovou zemí, je to prostředí, které je pro vás jakožto ruského emigranta nejneutrálnější, možná dokonce nejpřátelštější, jde-li o jazyk, politiku a tak dále. Země mezi Ruskem a Německem inklinují ke skeptičtějším přístupům k migraci.
Další faktor je pak finanční. Berlín je pořád asi jediným hlavním evropským městem, které je v průměru levnější než ta v okolních zemích. Souvisí to i s historií rozdělení města. Zatřetí pak pro ty, jež z Ruska odešli z politických důvodů, německá vláda rozšířila poskytování takzvaných humanitárních víz. Na rozdíl od mnoha jiných států sem tedy mohou zcela legálně přijít.
Mnohé studie upozorňují, že nejnovější vlna se od té předchozí z postsovětské éry v řadě věcí odlišuje. V čem tedy spočívají nejvýraznější rozdíly? A jak spolu skupiny kvůli odlišným postojům vychází?
Rozdíl je skutečně obrovský. Ačkoli je spousta německých firem, které sem po začátku války z Ruska přestěhovaly své zaměstnance, například různé IT pracovníky, což se nedá tedy nazvat ideologickými důvody, je současná fáze ruské imigrace v moderní historii první, kdy ji můžeme skutečně označit za politickou.
Alexej Jusupov
Od roku 2013 pracuje v německé nadaci Friedrich-Ebert-Stiftung, nejstarší politické nadaci v zemi, kde je expertem v oddělení pro východní Evropu, konkrétně ředitelem programu zaměřujícího se na Rusko. Dříve vedl kanceláře nadace v Myanmaru, Afghánistánu a Kazachstánu.
První vlna se objevila po začátku invaze a další pak po vyhlášení mobilizace. Kromě odporu k Putinově režimu lidi spojuje například i fakt, že nechtějí, aby jejich děti v současném Rusku chodily do tamních škol. A i to platí za politický, nikoli jen rodinný důvod.
Od postsovětské imigrace se ta současná liší také v tom, že není konstantní. Přišla ve zmíněných dvou vlnách. Počty příchozích už ale klesají, v podstatě se prakticky zastavily a zároveň se situace i trochu obrátila – některá data naznačují, že ve třetím roce války se část vrací, a to ne nutně proto, že by s režimem souhlasila, nýbrž se jí spíše nepodařilo dobře integrovat.
Německo sice často bývá přímým cílem, mnoho lidí nicméně odešlo i do Gruzie, Kazachstánu, Lotyšska, případně Izraele. Tam ale vypukla válka, jiné státy dosti zpřísnily svou migrační politiku, současná vláda v Gruzii je zase výrazně proruská, a tak se rozhodli pokračovat jinam. Počty migrantů ruského původu se tedy zvyšují i s nimi, byť Německo nebylo jejich prvotní destinací.
Abyste ale v Německu dosáhli na humanitární vízum, musíte mít trochu zajištěnou i finanční stránku, je třeba už mít konexe. Často tedy jde o lidi s příslušným zázemím, na rozdíl třeba od těch, kteří zamířili do Kazachstánu či Gruzie. Dostat dané vízum není jen tak.
Ukrajinská komunita
V listopadu opozičníci v čele s Julijí Navalnou uspořádali v hlavním městě Německa protiválečný pochod. Čím by se jinak aktivity berlínské části ruské opozice daly popsat?
Daný pochod byl takovým prvním experimentem, myslím, že chtějí organizovat i další. Struktura ruského exilu je ale taková, že máte několik významných osobností a kolem nich tábory, jeden kolem Michaila Chodorkovského nebo druhý u Julije Navalné.
Samo o sobě jde ale o malé skupiny, exil je celkově různě rozprostřený a není s nimi v kontaktu na denní bázi. Pro ten berlínský byl ale důležitým dnem ten, kdy se v Rusku konaly prezidentské volby a řada Rusů kvůli odevzdání hlasu čekala ve frontě před velvyslanectvím, zároveň tam okolo byla spousta významných lidí i médií, na rozdíl od zmíněného pochodu to bylo takové mnohem spontánnější.
Ten sice přilákal spoustu lidí, absolutní většina z nich se ale nehlásí ke konkrétním osobnostem nebo organizacím, jen jednoduše chce, aby válka skončila a změnil se režim. Řekl bych ale, že celý Západ i třeba německá média chtějí, aby se exil sjednotil a představitele bylo vidět.
Žije zde i početná ukrajinská uprchlická komunita. Jak by se daly charakterizovat vztahy mezi ní a ruskou diasporou?
Je to těžké zobecňovat, ale řekl bych, že v Německu jsou tak různorodé ruskojazyčné bubliny, že jde-li někdo z Ukrajiny po ulici a slyší ruštinu, netuší, k jaké z nich by dotyčného zařadil. Navíc mezi danými skupinami dost chybí jakákoli interakce. Po začátku války měly úřady i veřejnost obavy, že dojde k otevřenému konfliktu, který se přelije do německé společnosti, což se ale nestalo.
‚Putin je válečný zločinec.‘ Pochod ruské opozice v Berlíně vyzval ke stažení vojáků z Ukrajiny
Číst článek
Je to takové amorfní soužití. I na ruské straně jsou velmi aktivní skupiny shánějící například finanční prostředky pro Ukrajinu a otevřeně podporují ji i odstranění Putinova režimu. Zároveň je zde ale i mnoho rozdělujících bodů.
Někteří třeba říkají, že obranu Ukrajinu samozřejmě podporují, nicméně ne tu část, kdy Kyjev překročil mezinárodně uznávané hranice a podnikl ofenzivu do Kurské oblasti.
Žádné obecné paradigma interakce mezi ukrajinskou a ruskou komunitou tedy není, jde spíše o takové tiché soužití – není zde otevřený konflikt, ale ani žádná forma spojenectví.
‚Russia-friendly‘ krajní pravice
Rámec ruské diaspory je zajímavý i v aktuálním kontextu voleb do Spolkového sněmu a popularity krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD). Ta ve volbách cílí i na tu část Rusů či obyvatel dalších postsovětských republik německého původu, kteří do země přišli právě po pádu Berlínské zdi. Podle postojů, které zastává, je přirozeně silně protiimigrační, proč tedy zrovna v tomto případě dělá výjimku?
Russlanddeutsche mají hodně rozpolcenou identitu. Jsou migranty, zároveň ale právní povaha toho, proč jim bylo umožněno přijít, z nich ihned po příchodu udělala občany, nejdříve západního a poté sjednoceného Německa. To znamená, že ačkoli jsou v podstatě nově příchozími, patří pro nacionalistickou AfD k německému národu, a ta se odvolává právě na danou část identity a říká, že by ji měli volit kvůli tomu, že chrání skutečné zájmy Němců.
Zároveň se na ně obrací s tím, že oceňuje, že do země přišli kvůli původu, zatímco jiné mainstreamové politické strany k volbám podle nich přistupují tak, že všichni Němci jsou pro ně voliči bez ohledu na to, jestli se v zemi narodili, jestli tam jejich rodina žila po třináct generací nebo získali pas před pěti lety, což komunitou Russlanddeutsche rezonuje, neboť mají pocit, že to není fér.
Většina z nich se velmi dobře integrovala, stačí se podívat na statistiky příjmů nebo vzdělání. Jsou ale i tací, kteří stále mluví velmi špatně německy, sledují ruskou televizi a jsou snad víc ruští než Rusové v Rusku, nosí třeba Putina na tričku a podobně. Jejich obraz pak zastiňuje ty ostatní. V tom celém je třeba hodně myslet i na to, že AfD je jako strana velmi „Russia-friendly“.
U toho bych se chtěla také zastavit – jak se k takto proruským postojům jednoho z volebních favoritů staví právě Rusové, kteří do Německa přišli po začátku invaze na Ukrajinu? A jak se dívají na to, že jedna z částí společnosti, na níž AfD cílí, pochází ze stejného zázemí, ačkoli jde samozřejmě o dvě různé generace s odlišnými postoji, jak jsme již zmiňovali.
Moc dat k tomu není, nová vlna imigrantů ale AfD mnohem výrazněji vnímá jako loutku Kremlu. Říkají si, že ví, jak se putinismus v Rusku vyvíjel a vidí, jak se jeho ideje přelévají dál, jako by je daná rétorika i postoje pořád pronásledovaly. Sledují, co se děje v Gruzii, Rakousku nebo Spojených státech a mají pocit určitého triumfu putinovské politiky.
8:14
Expert: AfD vsadila úspěšně na akcent ‚konzervativní revoluce‘. Pro část voličů je skutečnou alternativou
Číst článek
Nejvíce ze všech tedy na AfD nahlíží jako na kremelský projekt, což je ale podle mého názoru chyba, protože jde o stranu vycházející z velmi domácího, německého původu. Byť je celé spojení s Moskvou důležité, je jen jednou ze součástí jejich politiky.
V souvislosti s ruskou propagandou byl také důležitý rok 2016, kdy veřejností rezonoval takzvaný „Případ Lisa“, šlo zde o její nejvýraznější dezinformační pokus. Podruhé se nic takového neopakovalo, tudíž se zdá, že se skutečně začala zaměřovat spíše na ideologicky spřátelené politické strany namísto aktivní produkce dezinformací.
Kam až vývoj vazeb mezi Moskvou a AfD sahá?
Těžko říct, formálně vzato neudržují přímý vztah, tudíž to není tak, že bychom měli důkazy o formální spolupráci nebo finanční pomoci. Domnívám se však, že jde o záměr, neboť ruská strana dokonale chápe, že přímá podpora by jejich spojence kompromitovala. Spíše vychází z toho, že sdílí stejný diskurz a ideologickou platformu, existuje mezi nimi taková symetrie.
AfD byla založena přibližně před deseti lety jako euroskeptická strana, za hlavní téma měla ekonomickou skepsi ohledně fungování eurozóny a Evropské unie. Potíž je pak v tom, že ideologická symetrie je mnohem účinnější než vztah „pána a loutky“. Jsou spojenci, ale dost mazanými na to, aby se nepouštěli do přímých interakcí.
