Od 30. září 2015, kdy na syrskou oblohu poprvé vzlétla ruská letadla, popřípadě rakety, mohl mít Vladimir Putin pocit, že ruské vzdušné síly hrají v syrském konfliktu přinejmenším velmi podstatnou, ne-li nejpodstatnější úlohu.

Loňský první a hlavně letošní druhý americký raketový úder ale ukázal, že podobné a možná ještě lepší možnosti má i Západ.

V této chvíli můžeme hlavně být rádi, že především ruské a americké letecké síly se přímo nestřetly a že Rusové proti této západní vojenské operaci nijak nezasáhli. Původně totiž hrozili, že pokud západní spojenci podobnou akci zahájí, ruské zbraně neudeří jen po případných raketách, ale i po místech jejich odpalu.

To by znamenalo, že ruský kontingent by začal střílet například po amerických letadlech a lodích - a to by samozřejmě bylo podstatně vážnější následky.

Na co se tedy Rusové v této chvíli nejpravděpodobněji soustředí? Určitě na rétorické souboje na půdě OSN i mimo ni, na zpochybňování oprávněnosti západního protiasadovského zásahu a možná i na jiné formy informační či spíše dezinformační války.

V té se Rusko přinejmenším od roku 2014, kdy začala ukrajinská kampaň, osvědčilo jako mistr nad mistry. Mnoho jiných možností totiž ruští politici nemají - ledaže by pomýšleli na nějakou skutečnou válku se Západem. Na to se však podle všech dosavadních známek nechystají.

Text vzniknul pro pořad Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít