Ať už se Rusko na americko-britsko-francouzskou akci dívá jakkoli, musí mu každopádně být krajně nepříjemná.

Komentář Praha 15:54 14. dubna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Od 30. září 2015, kdy na syrskou oblohu poprvé vzlétla ruská letadla, popřípadě rakety, mohl mít Vladimir Putin pocit, že ruské vzdušné síly hrají v syrském konfliktu přinejmenším velmi podstatnou, ne-li nejpodstatnější úlohu.

Moskva a Washington se shodly, že nemají informace o civilních obětech útoku v Sýrii

Číst článek

Loňský první a hlavně letošní druhý americký raketový úder ale ukázal, že podobné a možná ještě lepší možnosti má i Západ.

V této chvíli můžeme hlavně být rádi, že především ruské a americké letecké síly se přímo nestřetly a že Rusové proti této západní vojenské operaci nijak nezasáhli. Původně totiž hrozili, že pokud západní spojenci podobnou akci zahájí, ruské zbraně neudeří jen po případných raketách, ale i po místech jejich odpalu.

To by znamenalo, že ruský kontingent by začal střílet například po amerických letadlech a lodích - a to by samozřejmě bylo podstatně vážnější následky.

Na co se tedy Rusové v této chvíli nejpravděpodobněji soustředí? Určitě na rétorické souboje na půdě OSN i mimo ni, na zpochybňování oprávněnosti západního protiasadovského zásahu a možná i na jiné formy informační či spíše dezinformační války.

V té se Rusko přinejmenším od roku 2014, kdy začala ukrajinská kampaň, osvědčilo jako mistr nad mistry. Mnoho jiných možností totiž ruští politici nemají - ledaže by pomýšleli na nějakou skutečnou válku se Západem. Na to se však podle všech dosavadních známek nechystají.

Text vzniknul pro pořad Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít