Mayová prohrála boj s brexitáři oznámením data předčasné rezignace
V páteční dopoledne po desáté přišlo to, co už pár dní Britové očekávali. Před shromážděnými novináři, mikrofony a kamerami, personálem jejího úřadu a manželem oznámila Theresa Mayová před sídlem premiérů rezignaci. Sdělila celé zemi, že odejde dříve, než plánovala a od 7. června zůstane do zvolení nástupce jen dočasně úřadující premiérkou.
Jak v projevu vysvětlila, snažila se svědomitě plnit demokratickou vůli voličů, vyjádřenou těsně v referendu před třemi roky. Pokoušela se proto nalézt způsob, jak nejlépe odejít z Evropské unie s dohodou zachovávající spokojený život Britů a třikrát žádala sněmovnu o kompromis.
Jak také zdůraznila, kompromis je vždy to nejdůležitější v politice, jak jí kladl na srdce „sir Nicholas Winton, který zachránil životy stovek židovských dětí z nacisty okupovaného Československa“. Dodala pak, že se jí to přes všechny snahy nepodařilo a nakonec v slzách projev ukončila.
Přiznejme, že se Mayová čestně a upřímně, i když tvrdohlavě, snažila o cosi dnes ve Velké Británii zjevně nemožného, neboť jí nakonec dohnala k rezignaci právě ona snaha o kompromis. Vše totiž zůstává stejné, jako když Mayová před třemi roky nastoupila: rozdělená země, rozdělená konzervativní strana i opozice a rozdělený parlament.
O Mayové se Britům bude zdát
Je ovšem důležité nezapomínat na hlavní příčinu nynějšího stavu. Totiž, že skupině 30 zapřisáhlých ultrapravicových nacionalistů její strany, sdružených ve skupině ERG, se úspěšně dařilo tak dlouho vyvolávat ve straně i sněmovně nepokoj, až nyní odstranili už čtvrtého premiéra.
Britská premiérka Mayová oznámila svoji rezignaci, z čela strany odstoupí na začátku června
Číst článek
V rozporu s politikou strany po desetiletí hlásají tvrdý odchod z unie bez dohody, stejně jako strany, kam vlastně patří, tedy UKIP a strana Brexit demagoga Nigela Farage s podivným vyšetřovaným financováním. Mayová jim však může ještě tvrdý brexit znemožnit.
Jak totiž prosáklo z výboru 1922, premiérka může nyní upravit kompromisní návrh zákona o odchodu z unie, předložit jej poslancům počtvrté po svatodušních prázdninách 4. června a uzákonit jej, tvrdým brexitářům navzdory.
Premiérka však nejprve v noci na pondělí zhodnotí debakl voleb do Evropského parlamentu, jak uspěla Farageova strana a jak na protest hromadně volení proevropští liberální demokraté.
V úterý poletí do Bruselu na summit unie a poté jí čekají návštěva prezidenta Trumpa a oslavy 75. výročí spojenecké invaze v Portsmouthu 5. června a Dne D v Normandii 6. června. Připomeňme si, že spitfiry tří československých stíhacích pluků Královského letectva v ten den od rána několikrát chránily invazní pláže a naši bombarďáci uzavírali Kanál la Manche ponorkám.
Dodejme nakonec, že zjevně brexitářského nástupce Mayové z více než desítky kandidátů nečeká nic lepšího, neboť země, strana i sněmovna zůstanou nadále rozděleny a to i po volbách, zjevně nastolujících nestabilní koalice rozdělených stran. Takže Britové se mají na co těšit a o Mayové se jim ještě bude možná zdát.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Kalouskův odchod jako signál?
Ondřej Konrád
Co je pravá ruská hodnota? Mít dítě s násilníkem
Alexandr Mitrofanov
Hodnotová politika v podání Lipavského
Kateřina Perknerová
Jaká asi bude vládní čtyřkoalice?
Jiří Pehe