Reparace od Německa řešit nemusíme. Odškodnili jsme se na našich Němcích
V těchto dnech si připomínáme konec druhé světové války v Evropě. Také v souvislosti s tím se znovu diskutuje, zda by současné Německo mělo v uvozovkách doplatit reparace některým zemím, které za druhé světové války nacistická třetí říše okupovala. Nejhlasitěji se v poslední době o své nároky na náhradu za způsobené škody hlásí Řecko a také Polsko.
A tady se naskýtá otázka, zda by se k těmto zemím neměla připojit i Česká republika, protože ani nám nebyly žádné klasické reparace za okupaci vyplaceny a také u nás byly škody způsobené víc než šestiletou nadvládou nacistů astronomické.
Luboš Palata: Reparace od Německa řešit nemusíme. Odškodnili jsme se na našich Němcích
Přestože po vznesení nároků na reparace sousedním Polskem se hlasy o tom, že bychom měli reparace požadovat také, objevily i u nás, tak dokonce i prezident Miloš Zeman dospěl k závěru, že se Praha k Varšavě připojit nemá.
Hlavní důvod spočívá v poválečném vyhnání sudetských Němců a zabavení nejen jejich, ale veškerého německého majetku, který se na konci války na území Československa nacházel. S nevelkou výjimkou týkající se aktivních odpůrců nacismu z řad českých Němců.
Vše zlé je k něčemu dobré
Spolková republika Německo nikdy tento akt právně neuznala, tak jako neuznala právoplatnost vyhnání tří milionů bývalých československých občanů německé národnosti. A to v žádné z mezistátních smluv, ani v česko-německé deklaraci z poloviny 90. let.
Podobně ale nebyly Československu ani samostatné České republice vyplaceny německé válečné reparace v klasické podobě. Byla vyplacena jen symbolická individuální odškodnění obětem nacismu, včetně nuceně nasazených.
V 90. letech se říkalo, že v trezoru českého ministerstva zahraničí je velký fascikl, kde jsou případné reparace v dokumentu vzniklém těsně po válce vyčísleny na stovky miliard tehdejších korun. A že ty dokumenty tam jsou pro případ, že by Spolková republika vznesla požadavek na návrat majetku či odškodnění vyhnaným sudetským Němcům.
Neoficiální verze byla, že kdyby se tyto dvě sumy vedle sebe položily, tak by takříkajíc nula od nuly pošla.
Přestože si myslím, že vyhnáním tří milionů našich německy mluvících spoluobčanů jsme po druhé světové válce ublížili jak této zemi, tak sami sobě, majetkově si velká část Čechů po válce nepochybně pomohla.
Odškodnili jsme se, byť trochu hloupě, vlastně sami ze svého a ještě se připravili o tři miliony většinou vzdělaných a pracovitých lidí. Ale otázku německých reparací za nacistickou okupaci jsme tím jednou provždy sami uzavřeli. Přesně podle hesla, že vše zlé je k něčemu dobré.
Autor je redaktorem Deníku
Senzace se nekonala. Orbán Unii dovolil prodloužit protiruské sankce
Karel Barták
Boj o práci? Spíš o mzdy
Julie Hrstková
Trump nařizuje odtajnění dokumentů o atentátu na Kennedyho. Už bylo na čase
Matěj Schneider
Nerovnosti rostou. Jen si jich nejsme vědomi
Kateřina Smejkalová