Za prvé: Babiš je jejich výkony prostě zcela zklamán a tak spolupráce končí. Ale, za druhé, na chybující tým lze před příznivci zároveň neslavnou porážku, jak se říká, „hodit“. Jako by Babiš neměl vlastní hlavu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Masakr u poražených a podstatní „chvilkaři“

A nemohl tedy rázně zamítnout nápad absurdně strašit voliče válkou a kreslit soupeře coby po ní naopak lačnícího. No a konečně za třetí je také možné, že masakr v nejvyšším patře štábu předznamenává Babišův ústup z politiky. Ať už jenom na čas a třeba i z poslanecké lavice, nebo – což je přece jen nepravděpodobné – trvale.

Nechť si s tím však do osmého února láme hlavu nějaký kůň. My s hlavami menšími v klidu počkáme na výstup z rokování předsednictva ANO. Na něž také Babiš tajnůstkářsky odkazuje dotěrná média.

Akční spolek

To ve vítězném táboře samozřejmě krev neteče, ale ještě pořád trochu proudí euforie. A je zřejmé, že klíčové figury bere Petr Pavel na Hrad s sebou. Jak se jim bude dařit, se uvidí.

Neboť jednou věcí je vzrušující jízda na hřbetu volební kampaně a zcela jinou úřadování v poněkud mramorové instituci. Jíž chtěj nechtěj prezidentská kancelář je, respektive nemůže nebýt. Jak kdysi zjistil i uvolněný Václav Havel a postupem času se také po hradčanských chodbách přestalo jezdit na koloběžkách.

A zatímco komentátoři, sociologové, publicisté atd. pomalu skládají puzzle zobrazující dost přesně, proč volby dopadly, jak dopadly, bylo by na místě připomenout, že patrně rozhodující podnět k tomu daly protestní akce spolku Milion chvilek pro demokracii.

Na kterých během roku 2019 (první menší se konaly už dřív a organizátoři sbírali zkušenosti) dával stále větší počet lidí najevo stále větší nechuť vůči premiéru Babišovi coby spolupracovníku StB, ke kauze Čapí hnízdo, k jeho vládě držené u moci komunisty, k jeho mocenskému paktu s prezidentem Zemanem nebo k čerstvě instalované a ke kdečemu se ochotně jevící ministryni spravedlnosti Benešové.

Do jednoho šiku

Když přestalo stačit zaplněné Václavské náměstí, „chvilkaři“ si troufli na Letenskou pláň. A 23. června se tam sešlo a sjelo skoro 300 tisíc lidí z celé republiky.

To vyráželo dech a ve vzduchu se jiskřilo. Pro mladší generaci, která nezažila listopad 1989, šlo navíc o zlomový impuls k zájmu o politiku. Nebo aspoň o volby.

A rovněž mladí a docela charismatičtí vůdci spolku Mikuláš Minář a Benjamin Roll hned po prázdninách nesmlouvavě vyzvali takřečené „demokratické strany“, aby do příštích voleb spojily síly. Pak se sice přivalila pandemie, masové sešlosti musely ustat a na spolek se pozapomnělo.

Ale doposud roztříštěná opozice kupodivu nikoli a po volbách 2021 se tak mohla ujmout vlády. A na gigantickou Letnou a na Miliony chvilek pro demokracii vůbec si musel kde kdo vzpomenout i letos v lednu. Jestli ne, měl by dodatečně.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít