Z přátelského rozchodu je Válka Roseových
Po 23. červnu 2016, kdy se rozhodlo o odchodu Spojeného království z Evropské unie, přicházely z londýnských vládních kruhů několik měsíců optimistické zprávy o tom, že půjde o tzv. ‚amicable divorce‘, tedy přátelský rozvod. Obě strany přece chtějí zůstat těmi nejlepšími kamarády, i když na svůj vztah už jaksi nebudou mít ‚lejstro‘.
Když se pak objevila hora témat k dojednání, za kterou vyjednavači Davis s Barnierem přestali být skoro vidět, začal pozitivní tón poněkud ředit podmiňovací způsob. Páté kolo oficiálních rozhovorů teď ve vší nahotě ukázalo, že tohle manželství se u prvního stání tedy opravdu nerozvede – a naopak má potenciál změnit se v krvavou Válku Roseových.
Kašel a selhávající hlas. Projev Mayové byla neskutečná jízda
Číst článek
Hlavní unijní vyjednavač Michel Barnier přiznal, že se přetahovaná dostala do fáze, pro kterou zná angličtina výraz ‚deadlock‘, tedy slepá ulička nebo patová situace. Britskému ministru financí Philipu Hammondovi, který je přitom právem považovaný za největšího odpůrce brexitu ze všech londýnských ministrů, uklouzlo, že Evropská unie je vlastně ‚nepřítelem‘.
I když se za prachbídnou volbu slov rychle omluvil, škoda se už stačila napáchat. Tedy ne, že by protistraně (výraz nepřítel bych pro EU opravdu nepoužíval…) její svatouškovský výraz někdo věřil. Zvlášť poté, co předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker před studenty v Lucemburku prohlásil, že Evropa sice Britům „dluží vděčnost za dobu před válkou, za války, i po ní,“ ale že teď „prostě Británie musí zaplatit.“
Jenže jakkoli to možná zní jemným anglickým uším drsně, Juncker, jehož příjmení dodnes britská média (včetně BBC) komolí, má pravdu. Pokud Theresa Mayová jasně neřekne, že vysázejí na stůl konkrétní a dost vysokou částku za své závazky vůči Unii, rozhovory se z místa nepohnou. V takovém případě může Londýn zapomenout na kýžený průlom a zahájení paralelních jednání o dohodě o volném obchodu.
Zásadní otázka: je Boris Johnson vyhoditelný?
Číst článek
‚Zašprcnutí‘ brexitových rozhovorů taky vyústilo v to, že britský kabinet znásobil přípravy na variantu ‚no deal‘, tedy že jednání s EU nakonec doopravdy ztroskotají a nastane chaotický, neuspořádaný brexit, jehož se všichni právem děsí. Asi jako… no, jako rozvodu dvou partnerů, kteří se začali nesnášet. V britském kabinetu dělá ohledně krajní alternativy ‚no deal‘ potíže paradoxně ministr Hammond, který prohlásil, že peníze stranou na tohle řešení předem dávat rozhodně nebude. Premiérka je tak asi docela v pokušení se Philipa Hammonda zbavit a brexitoví jestřábi jí právě tohle řešení našeptávají. Současně ale paní Mayová ví, že Hammondův vyhazov by ostrovní firmy a finanční trhy přijaly jako všechno, jen ne coby dobrou zprávu.
Tenhle týden se ministerská předsedkyně sama dostala do titulků svým odmítnutím prozradit, jak by hlasovala v případném druhém referendu o brexitu. Theresa Mayová sice dotaz ‚odpálkovala‘ s tím, že na hypotetické otázky neodpovídá, ale mohla docela dobře říct něco ve smyslu, že brexit je ‚žůžo‘ perspektiva. A to neučinila – možná i při pohledu na aktuální průzkum státem placené agentury YouGov.
Ten totiž ukázal vůbec největší náskok zastánců myšlenky, že brexit nebyla dobrá volba, od loňského unijního referenda. Poměr 47 ku 42 procentům samozřejmě není nikterak dramatický. Ukazuje ale zcela jednoznačně, že Britů, kteří se s odchodem z Evropské unie odmítají smířit, jaksi neubývá. A to je pro britskou vládu zhruba stejně špatná zpráva jako zablokované rozhovory o brexitu.
Druhý rok Petra Pavla. Jaký byl?
Kateřina Perknerová
Moskevský ‚klub sesazených prezidentů‘ má nového člena
Libor Dvořák
Prvotní hřích, který může za drahé bydlení
Petr Holub
Jak jsem se nezklamala na Křivoklátě
Kristina Roháčková