Pogrom je, hochu, pogrom
Bruselský rabín Margolin pro portál Euronews řekl, že jeho úřad dostává spoustu zpráv od lidí židovského původu z celé Evropy, kterak v souvislosti s násilím vyvolaným palestinskými teroristy z Hamásu se na ulicích, ve školách, na zdech synagog objevují nenávistné projevy antisemitismu a výzvy k opětovnému vraždění Židů.
Dosud zdánlivě klidná hladina evropského veřejného prostoru se pro někoho překvapivě, kdo žije v přesvědčení, že Evropa vystřízlivěla zkušeností s holokaustem, opět vzdouvá vlnami protižidovské nenávisti.
Rozumný Evropan považuje antisemitismus za nesmysl, jejž velice přesně vystihuje klasická židovská anekdota: Za všechno mohou instalatéři a Židé! Proč proboha instalatéři? Jenže Evropa není a obávám se, že nebude nikdy prosta antisemitismu vzdor její zkušenosti s vyvražďováním Židů za války. Má to, ať se nám to líbí, nebo ne, v politických genech.
Antisemitismus byl odnepaměti doprovodným projevem přihlášení se Evropana k něčemu po výtce pozitivnímu. Tudíž si jej nevykládal jako cosi nepatřičného. Poctivý křesťan nemohl nebýt antisemitou, jestliže současně Židy nepovažoval, jak praví legenda, za bohovrahy a škůdce křesťanské víry.
Antisemitismus si nevybírá
Básník Jan Neruda antisemitským pamfletem Pro strach židovský dával najevo svoji upřímnou a poctivou příchylnost k českému národu. Židy, kteří ve své většině, jak psal, němčili, obvinil ze zrady všech rakouských národů, utiskovaných německým šovinismem.
Podobný postoj zaujímal Antonín Baxa, pozdější pražský primátor v procesu s Hilsnerem, zatímco Masaryk, pochybující o korektnosti toho procesu, byl vyhnán z pražské univerzity vlastními vlastenčícími studenty.
Antisemitismus je v Rusech hluboce zakořeněný. Pěstovalo ho carské Rusko i Stalin, vysvětluje Dvořák
Číst článek
Projevovat se jako antisemita za první republiky bylo považováno za ctnost, neboť tak mnohý se osvědčoval jako věrný Čechoslovák, bráně se českým Němcům a jejich pomahačům, němčícím Židům, šermujícím hesly o sebeurčení národa v údajné jejich snaze rozbít republiku.
Holokaust znamenal výrazný předěl. Otevřeně se projevit jako antisemita se stalo pochybnou výsadou lidí pomatených a jurodivých. Dnes se antisemitismus skrývá pod politickou korektností, volající v ulicích Evropy Svobodu Palestině. Uřezané hlavy židovských dětí palestinskými teroristy jako by nic neznamenaly, nic neplatily. Vždyť ujařmení Palestinci, údajně toužící po svobodě, jsou přece těmi jedinými a opravdovými oběťmi.
Touží Palestinci opravdu po svobodě? Zni nekorektní otázka. Nevyhovuje jim náhodou role věčných obětí, útrpnou Evropou setrvale finančně i jinak hmotně podporovaných, Evropou vskrytu přesvědčenou, že Židé přece nějaký ten antisemitský výstřelek nakonec vstřebají? Už si za ta staletí museli přece zvyknout.
Anebo už neplatí poselství, že si antisemitismus nevybírá, uložený do staré židovské anekdoty, kdy se během pogromu znásilňující kozák zarazí před seschlou stařenou? Ta však volá: No tak, hochu, pogrom je pogrom!
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Americké volby rozhodne volební účast v klíčových státech
Jiří Pehe
Írán, nebo Izrael? Kdo je Kremlu blíž?
Libor Dvořák
Trump a jeho Baby boomers, nebo Musk?
Tereza Zavadilová
SOCDEM má novou šéfku. Překřičí Maláčová ANO?
Petr Fischer