Knihkupec: Dnes si nevybírá zaměstnavatel zaměstnance, ale zaměstnanec zaměstnavatele
„V četbě, zvláště za posledních dvacet let, mám velké mezery. S klasikou se samozřejmě nedá vydržet do smrti,“ říká knihkupec Jan Kanzelsberger, host sobotní Osobnosti Plus.
„Myslím, že řadu českých autorů bych přečíst měl, ale nevím, jestli se k tomu dostanu. Čas je na prvním místě. Pracuji ještě dodnes dvanáct hodin denně. V průměru. Někdy i více. A celý den jsem obklopen knihami,“ dodává.
Mám na to zaměstnankyně
Muž, který provozuje nejstarší knihkupectví v Česku, má na to, jak poznat dobrou knihu, dnes už lidi.
„Tyto zaměstnance jsem nijak nevychovával ani neškolil. Člověk musí mít dar od pána boha. Ženy, které o tom rozhodují a mají to na starosti v obchodním oddělení, znají knihy daleko lépe než já. Znají současné trendy a autory opravdu důkladně. Nota bene kolikrát ani nerozhodujeme o tom, jestli knihu vezmeme do prodeje,“ vysvětluje.
Kniha rodu ženského
Pro muže, který se věnuje knihkupectví už 48 let, je jeho profese otázkou genderu.
„Obor knižní je od nepaměti feminizován. Muži jsou dnes hlavně v nakladatelských pozicích, tam je jich naopak spousta. Hraničí to s ekonomickými a dalšími otázkami. V obchodě, že by stál muž? Mám ve své síti šedesát poboček a je to několik set lidí. Ovšem mužů tam mám tolik, že bych je spočítal na prstech,“ uvádí.
Vytáhne si notebook a ptá se
Zakladatel veletrhu Svět knihy hodnotí také personální politiku v oblasti knihkupectví. „Dnes si nevybírá zaměstnavatel zaměstnance, ale zaměstnanec zaměstnavatele. Je to postavené na hlavu. To je obraz tragického stavu personální politiky dneška,“ míní.
„Přijde děvče. Právě čerstvá absolventka, která nikdy nebyla v zaměstnání a vůbec neví, co to znamená chodit do práce, neví, co jsou to pracovní návyky. A začne pohovor tím, že si otevře nějaký notebook nebo diář a mně klade otázky: kde bude pracovat a za kolik bude pracovat. Tak to dneska je,“ povzdechl si.