Ředitel Reduty nám zakázal vystupovat v Praze. Váhali jsme, zda to respektovat, vzpomíná Zdeněk Svěrák
„Jirka je jiný. Prodělal si svoje a chce znovu navázat kamarádství. A my se snažíme, aby se vrátil zpátky do divadla,“ popsal v únoru 1974 ve svém deníku Zdeněk Svěrák pokus Jiřího Šebánka o návrat do cimrmanovského souboru. V druhém díle podcastové série Radiožurnálu Nejisté sezóny líčí i první stěhování slavného divadla nebo (ne)herectví svých kolegů.
Na dalších řádcích deníku Zdeněk Svěrák vykresluje počátky druhé sezony. Tehdy, na podzim 1968, dopsal s Ladislavem Smoljakem text první společné komedie Hospoda Na mýtince. Všem se líbila, Helena Philippová ale nesouhlasila s tím, aby ji Smoljak režíroval.
Divadlo bez zakladatele, stěhování do Reduty i (ne)herectví členů souboru. Poslechněte si druhý díl podcastu Nejisté sezóny
Rozchod se Šebánkem a Philippovou
„Prý pro neúspěch režie Třídní knihy. Následuje trapná hádka, v níž Šebánek nazývá Láďu ochotnickým diletantem. Helena staví v hysterickém záchvatu otázku: buď bude v divadle Smoljak, nebo já. Oba ne.“
Šebánek i Philippová ze souboru v roce 1969 odešli. Jiří Šebánek taky požádal, aby byla z repertoáru stažena jeho hra Domácí zabijačka. Dočkala se 34 repríz.
Šebánkův pokus o návrat
Jak si Zdeněk Svěrák zaznamenal, nositel cimrmanovského nápadu ale po pěti letech usoudil, že by se měl do souboru vrátit. 24. února 1974 Jiří Šebánek usedl v Karlových Varech ke stolu a napsal Svěrákovi a Smoljakovi dopis.
Nejisté sezóny
Podcastová série Radiožurnálu, ve které Zdeněk Svěrák čte své soukromé zápisky.
Původní deník Zdeňka Svěráka končí popisy událostí osmdesátých let, ani sametovou revoluci už nezachycuje. Přestože existují další zápisky líčící osudy divadla ve svobodných letech, rozhodli jsme se podcast ukončit tam, kde končí tento deník.
„V tom stálo, že by se s námi rád sešel při dobré kořalce. Bylo to dojemné shledání v březnu u nás na Spořilově. Jirka je jiný. Prodělal si svoje – rozvod, nemoc, sebeužírání bez starých přátel – a my se snažíme, aby se vrátil zpátky do divadla.“
Zdeněk Svěrák dnes připomíná, že i Ladislava Smoljaka Šebánkův odchod mrzel. „Láďa věděl, že Jirka byl ten, kdo divadlo založil a že by bez něj nebylo. Bral to taky jako uznání, že není diletant a že to děláme dobře, když se tam chce Jirka vrátit.“
Stěhování na Národní třídu
V roce 1971 se Divadlo Járy Cimrmana muselo rozloučit s domovskou scénou v Malostranské besedě. Ta přitom dobře korespondovala s pojetím divadla.
„V sezoně 1972/73 dostala Reduta nového ředitele Jana Budlovského. Tento muž – směs holiče, diplomata a estrádního kouzelníka – nám nabídl Redutu jako souboru, který bude tvořit základ její činnosti. “
Z deníku Zdeňka Svěráka
„Měli jsme to tam rádi. Ta Reduta nám připadala horší, neměla skoro žádné zázemí. Zároveň nám zdůrazňovali, že Národní třída je taková pražská Broadway,“ pohlíží dnes Zdeněk Svěrák na stěhování do Reduty.
„Hned na jaře 1972 však padla na Redutu pohroma. Jeho ředitel se ve svém křesle zakymácel a jako pokus o záchranu nám vydal zákaz účinkování v Praze. Stáli jsme před otázkou, zda zákaz respektovat,“ zaznamenal si principál Divadla Járy Cimrmana před více než padesáti lety.
Přestalo skutečně Divadlo Járy Cimrmana na čas hrát? Jak Zdeněk Svěrák v deníku líčil (ne)herectví svých kolegů? Proč se Šebánkův návrat k Cimrmanům nezdařil? Uslyšíte ve druhém díle podcastu Nejisté sezóny – Soukromé zápisky Zdeňka Svěráka.
