O špatných věcech, návratech na ulici a nažehlených Pokémonech. Do Varů přivezli debuty ze života
Zážitky veskrze osobní i takzvaně komunitní. Takové příběhy ve svých filmech zaznamenává trojice výrazných a zcela osobitých debutantů festivalu v Karlových Varech.
„Já nechci machrovat, ale tolik Vietnamců v Thermalu ještě nebylo,“ usmíval se Dužan Duong, když před zaplněným Velkým sálem uváděl svůj celovečerní debut Letní škola, 2001.
Podobných událostí zažije největší festivalový kinosál několik denně. Prostoru pro improvizaci zase tolik není. A přesto se zdálo, že tentokrát se nástup filmové delegace přeci jenom trochu přizpůsobil povaze režiséra.
Režisér Dužan Duong: Chci se odprofilovat od Vietnamce, co dělá 'žluté' filmy
Číst článek
„Den po oznámení programu se Dužan Duong objevil v pořadu Sama doma. Když se ho moderátorka zeptala, jak reagoval, když se o pozvání dozvěděl, řekl, že byl tak nadšený, že objal Karla Ocha – což Ocha jistě velmi překvapilo, protože ho předtím nikdo nikdy neobjal. Určitě byl ale potěšen,“ vzpomínal zmíněný programový ředitel festivalu Karel Och.
„Dužan měl pravdu v tom, že mě jeho reakce velmi potěšila, protože byla ilustrací jeho bezprostřední povahy, mezi kterou patří i velmi sympatická drzost a dravost, která mi mezi českými filmaři někdy chybí. Dužan jí má na rozdávání.“
A tak se stalo, že na pódium přišla početná (ovšem ne nejpočetnější, i když i tuto metu měl Duong prý ambice překonat), z velké části vietnamská a do filmového merche – a přesto ve velkém stylu – oblečená delegace. V předsálí si přitom stihla na chvíli otevřít i obchůdek.
I když se to tak mohlo zdát z prvních ukázek, Duongův snímek rozhodně není žádná řachanda. I mnohem vhodnější označení rodinné drama se zdá příliš povrchní, protože všechny tři kapitoly filmu mají svou vlastní specifickou náladu a žánr.
Zatímco úvodní část věnovaná ne vždy čestnému podnikání vietnamského trhovce může připomínat až thriller, navazující perspektiva jeho mladšího syna je správně letně rozverná, mladistvá a vzpurná. Až s finální kapitolou se odhalí podstata všech vzájemných rozbrojů a traumat.
To když diváci konečně dostanou příležitost nahlédnout za vysokou zeď, kterou vůči svému okolí postavil 17letý Kien. Ten se po 10 letech ve Vietnamu vrací se zářivě červenými vlasy k rodině v Chebu, jen aby o prázdninách nažehloval na trička Pokémony a driloval češtinu.
„Klíčovým impulsem byla moje vlastní zkušenost z dětství – když mi bylo pět nebo šest let, rodiče mě nečekaně poslali na výchovu k prarodičům do Vietnamu. Podařilo se mi tehdy vrátit, ale ta událost ve mně zanechala trvalé otazníky, které s věkem jen sílily: Jak obrovské musí být odhodlání rodičů uspět v nové zemi, jsou-li ochotni podstoupit tak drastické odloučení od dítěte, třeba i na deset let?“ popisuje Duong s tím, že námět sice vychází z jeho života, ale spíše jde o „společnou zkušenost komunity vepsanou do filmu“.
S vlastní zkušeností a traumaty se pomocí velmi osobitého humoru a notné dávky sarkasmu vyrovnává i Eva Victor ve své prvotině Sorry, Baby.
Umění být v lásce cynikem. Dakota Johnson ve Varech uvedla filmy o rozchodech a matematice přitažlivosti
Číst článek
Snímek ve světové premiéře uváděný na Sundance a o pár měsíců později i v Cannes svou scenáristku, režisérku a hereckou protagonistku v jedné osobě v podstatě ihned katapultoval mezi největší současné autorské talenty. A vynesl jí srovnání třeba s tvůrkyní oceňovaného seriálu Potvora Phoebe Waller-Bridge.
Victor hraje Agnes, která právě končí vysokou školu, když se jí stane, o čem sama zvládá mluvit jenom jako o „té špatné věci“. Následujících pět let, vyprávěných ve zpřeházených kapitolách, se věnuje tomu, jak se může člověk pohnout z místa, ze kterého se zdánlivě nedá uniknout.
„Chtěla jsem natočit film o snaze se zahojit,“ prozrazuje debutující režisérka v profilu pro Los Angeles Times, „a o lásce, která vám pomůže překonat těžké časy. Násilí tam vlastně neuvidíte, není ani tolik podstatné v rámci děje,“ přidává s odkazem na hlavní love story snímku, kterým je přátelství mezi Agnes a její spolubydlící Lydiou (Naomi Ackie).
Hojivou sílu ovšem v tomhle příběhu mají i opravdu dobré sendviče nebo potulná koťata hledající domov.
Že je Harris Dickinson více než schopným hercem, jsme zjistili už v roce 2017 v jeho filmovém debutu Plážoví povaleči — a dále měli možnost si to potvrzovat u snímků, jako je satirický Trojúhelník smutku, drama Železní bratři nebo erotický thriller Babygirl. A teď už víme, že je 29letý Brit také schopným režisérem a scenáristou.
Douglasovi ve Varech vyměnili ‚oplatku‘ za novou sošku. Projekce Formanova filmu dostala ironický tón
Číst článek
V dramatu Pobuda, které si odbylo světovou premiéru v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes, zachycuje přežívání mladíka bez domova jménem Mike. Ten po oloupení jednoho muže skončí ve vězení, jen aby se o několik měsíců později měl pokusit (nejspíš už poněkolikáté) zrestartovat svůj život.
Odzbrojující herecký výkon Franka Dillanea z něj dělá jednu z nejsympatičtějších filmových postav festivalu.
Z jiných příběhů o závislosti a slabých místech sociálního systému už jako diváci poznáváme, že Mikeovy šance vymanit se z cyklu naučeného a společností mu přisuzovaného chování jsou skoro mizivé. Stejně se s ním ale těšíme, když na karaoke s novými přáteli z práce a zcela střízlivý zpívá popový hit od Atomic Kitten.
A podobně s ním soucítíme i ve chvíli, kdy se fyzicky schoulený do sebe domáhá ve večerce rozdělení platby za vodku, protože zbytek „vypůjčených“ peněz už propil jinde.
Dickinson ve scénáři vycházel z vlastních zážitků a vyslechnutých příběhů lidí, s nimiž se seznámil, když během covidu po svém „osobním rozčarování z britské politiky“ začal pomáhat v dnes už neexistující organizaci Project Parker, která lidem bez domova zajišťovala dočasný nocleh a potraviny.
„Tehdy jsem teprve začal skutečně chápat, jak zranitelní jsou lidé v této komunitě, kteří potřebují pomoc. Místo toho jsou opakovaně zrazení společností a systémem,“ říká Dickinson.
Všechny zmíněné snímky se už brzy podívají i do českých kin. Letní škola, 2001 má premiéru 24. července, Sorry, Baby zase 7. srpna. Pobudu uvidíte v rámci festivalových ozvěn Šary Vary.
