Smrt je pro tvůrce k ničemu, protože její zkušenost nevyužije, myslí si režisér Karel Smyczek
Jako režisér se vždycky aspoň na pár vteřin herecky mihne ve svých filmech. Jako malý byl ale skutečný dětský herec. Proč se jeho doménou nakonec staly spíš dětské filmy? A jak mu život změnila těžká nemoc?
„Když máte své děti, jsou vaše. Když si vybíráte dítě do filmu, je to něco jiného. Můžete se rozhodnout sám o tom, které chcete. Paradoxně to své byste si nevybrali,“ říká režisér a host Osobnosti Plus Karel Smyczek.
Podle něj je možné se práci s dětmi „na place“ naučit, je k tomu ale potřebná trpělivost. Když popisuje scény, ve kterých bylo nutné dítě nebo teenagera rozplakat, propojuje téma úzce s mentalitou dítěte a s vlivem herecké zkušenosti v jeho běžném životě.
„Scény s pláčem hrají děti většinou rády, protože cítí, že jde o herecký výkon, který není úplně běžný. A mají pocit toho, že jsou středem pozornosti,“ říká.
„S tímto je spojený ovšem jiný problém. Když hrají holčičky nebo chlapečci maličkou roli a objeví se někde, myslí si, že z nich budou herci. Vždy říkám rodičům, aby to hlídali. Potom je třeba dítě ve třídě a paní učitelka řekne: ‚Tak pojď na stupínek, ty naše filmová hvězdo.‘ Děti v tom nejsou tedy vždy vlastní vinou. Nejsou to většinou náfukové.“
Bezprostřednost versus talent
Smyczek přitom vzpomíná na úskalí své vlastní dětské herecké kariéry: „Pamatuji si, když jsem byl na základní škole, že jsem ve Slaném běžel pět kroků přes trávu a slyšel jsem za sebou: ‚To je ten Smyczek, co když hraje ve filmu, myslí si, že tady může běhat po trávníku.‘ Je tu jednoduše nebezpečí, že se k tomu dítě upne a v období puberty se ukáže, že bezprostřednost, o které se domnívá, že je talent, ztratí.“
Karel Smyzcek v nedávné době prodělal těžkou nemoc, která ho na čas připravila o možnost vyjadřování se slovy. Zkušenost ho ničím neobohatila a žebříček hodnot mu nepozměnila.
„Do člověka, který tvoří a má tvořit, se ukládá všechno, proto to možná k něčemu dobrému bylo. Woody Allen říká, že se nebojí smrti, ale raději by u toho nebyl. Pro tvůrce je vůbec smrt věc na prd, protože po ní už svou zkušenost nevyužije,“ říká režisér bez ironické nadsázky.
„Zajímavá byla daleko více cesta zpět, po všech nepříjemnostech, a krásná rodina, která potom funguje jako velmi zásadní věc v životě.“