Natáčí sérii Dcera národa. ‚I v národním obrození je vidět smysl Čechů pro humor,‘ říká režisérka
Nejnárodnější z českých národních buditelů Karel Havlíček Borovský po sobě zanechal dceru. Té se chopili pozůstalí obrozenci a chtěli ji podle svého obrazu přetvořit v symbol pro české ženy. Ale narazili. Zdeňka byla zvídavá, odvážná a díky svému mládí i trochu naivní žena, která se zamilovala do „toho nepravého“ a chtěla si žít svůj vlastní život. To je v kostce shrnutí připravované série televize Canal+ nazvané Dcera národa.
Tvůrci série slibují zábavnou a moderně stylizovanou podívanou.
Nesnažíme se lidi učit – od toho jsou učebnice dějepisu. Chceme podat emocionální, zábavný, vtipný a milý příběh o událostech, které se skutečně staly, říká v rozhovoru Cristina Groșan
„Snažíme se kreativně interpretovat historické události. Přinášíme na ně vlastní, a doufám, že zábavný pohled. Vycházíme ze střetu dvou světů – mladé zamilované ženy, která si chce žít po svém, a vůle obrozenců, kteří chtějí rozhodovat za ni,“ vysvětluje spolurežisérka seriálu Cristina Groșan.
Jak dodává, i když je osud Zdeňky známý, jako divačka, režisérka a čtenářka scénáře sama Groșan mladé dívce fandí. Samozřejmě při vší úctě k těm, kteří si dali nelehký úkol probudit český národ.
Rukopis zelenohorský? Humor
Než se Groșan dala do natáčení, studovala režisérka české národní obrození, kde se dalo.
„Cítila jsem, že musím Čechy v těchto vědomostech dohnat. Hodně jsem o této době četla a svými vědomostmi přispěli i někteří herci, třeba Jan Vlasák nebo Vladimír Javorský. Bylo skvělé vidět, jak otevření našemu tématu herci byli. Sami studovali různé zdroje a pak s těmi informacemi pracovali,“ pochvaluje si.
Chválu pěje i na představitelku hlavní role Antonii Formanovou. „Překvapilo mě, co všechno má se Zdeňkou Havlíčkovou společného. Taky má slavné příbuzenstvo, je tu i vizuální podobnost, ale hlavně zanícenost a odhodlání. Antonie svoji postavu nehledá, ona jí je! Tedy – na place,“ rozplývá se Groșan.
Na českém národním obrození obdivuje Groșan mimo jiné i smysl pro humor.
„Za situace, kdy museli Češi bojovat za svůj jazyk a českou kulturu, vymysleli ještě Rukopis zelenohorský. Dost mě to pobavilo, ta věc mi přišla roztomilá. Myslím, že nějakým způsobem odráží českého ducha a český humor, a naprosto jsem chápala, proč to udělali,“ přináší rumunsko-maďarská režisérka pocházející z Transylvánie netradiční pohled na součást české historie.
