Američan Brady Corbet – dříve především herec, dnes hlavně režisér – natočil svůj třetí celovečerní film. 215 minut dlouhý a intenzivní Brutalista je poválečný příběh židovského architekta v USA. Corbet se svým týmem za něj získal 10 nominací na Oscara.

Premiéry Pavla Sladkého Filadelfie 11:07 9. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Brutalista je příběhem imigranta ve Spojených státech, vypráví o traumatu z holocaustu a nerovnosti v kapitalismu. A zároveň mu jde o téma autorské (sebe)realizace a exprese v moderní tvorbě, hledání nejen dokonalosti, ale skrze dokončené dílo také transcendence.

Stejně tak novinka příběhem mecenášské nadřazenosti a umanutosti hraničí s destruktivní posedlostí.

Bob Dylan na cestě k tvůrčí svobodě. Snímek Úplně neznámý je víc hudební film než biografie

Číst článek

Film sleduje osud Lászlóa Tótha (Adrien Brody), maďarského židovského architekta, od konce druhé světové války a přesunu do Spojených států. Tóth musel dorazit bez své ženy (Felicity Jones) a neteře (Raffey Cassidy) a dočasně se ocitá pod ochranou svého bratrance Attily (Alessandro Nivola). Bydlí v koutě jeho maloměstského nábytkářského showroomu.

Poté, co navrhne moderní prosvětlenou studovnu bohatému podnikateli Van Burenovi (Guy Pearce), je vyhozen. Nedostane ani zaplaceno, protože zakázka vznikala za specifických okolností. Zadával ji jako překvapení otci Van Burenův syn (Joe Alwyn).

Attilova žena zároveň osočí Lászlóa z neslušných návrhů a architekt navzdory svému někdejšímu uměleckému renomé pracuje s lopatou v překladišti uhlí. Pak se ale Tóthův osud otočí k lepšímu, když Van Buren, pod tlakem veřejného údivu a zájmu nad odvedenou prací, nabídne Lászlóovi práci.

Pocta vzorům i architektům

Tóthova postava je sice fiktivní, ale výslovně zasazená do tradice přelomové výtvarné a architektonické školy Bauhaus a do brutalistní architektury, která se v posledních dekádách dočkala výrazného docenění.

Nejblíže má Tóth patrně k osobě a dílu architekta a designéra Marcela Lajose Breuera, jehož křesílka pro interiéry i realizované budovy s impozantní betonovu hmotou se dočkaly jasných ozvuků v tom, co vidíme v Corbetově filmu.

Jiné architektonické prvky z Brutalisty zase jasně připomenou tvorbu Japonce Tadaa Anda, jako například kříž světla dopadající na mramorový blok, který je srdcem sakrálního prostoru. Corbet se poklonil nejen svým filmařským vzorům, ale i architektům.

V hlavní roli Brutalisty se jako Tóth představuje Adrien Brody. Známý je například z filmů Wese Andersona, ale také z Pianisty Romana Polanského, kde své charisma propůjčil už jinému přeživšímu holokaustu, polskému klavíristovi Władysławu Szpilmanovi.

Zajímavostí je ve vztahu k postavě Tótha také to, že Brody je sám synem maďarské emigrantky, fotografky Sylvie Plachy. S maďarštinou herců ale v postprodukci pomáhala AI, což vzbudilo i nevoli.

Velké plátno nutné

Brutalista je velkolepý film, který se vzpírá věku streamovacích služeb. A to rozhodně nejen kvůli 215minutové stopáži, ale i kvůli použití širokoúhlého filmového formátu VistaVision.

30:05

Kvítí u Nosferatu je podivné záměrně. Dekoratér zabydluje skořápku filmu, líčí adeptka na Oscara

Číst článek

Domácí sledování by snímek rozkouskovalo mnohem víc náhodně a připravilo o rozměry plátna i soustředění. (V kině mimochodem následuje po první polovině Corbetova díla pevně daná 15minutová přestávka, která je součástí filmových i digitálních kopií snímku v distribuci.)

Mnohé obrazy filmu vyžadují velké plátno. Socha Svobody vzhůru nohama, viděná z lodi plné poválečných migrantů, textura mramorových bloků v útrobách italského lomu nebo struktura betonových chodeb ve vznikajícím Van Burenově komunitním centru mají velikost a poměry jako součást smyslu.

Snímek je částečně revizí amerického snu. Corbet už dříve inklinoval k filmům, ze kterých byly cítit společensko-kritické autorské vzory a zároveň snaha o intenzivní obraz i zatěžkaný zvuk, který nenechá diváky vydechnout. V česku byly k vidění minimálně, ale debutové Dětství vůdce odkazovalo k tvorbě Rakušana Michaela Hanekeho příběhem dítěte a dědictví první světové války, Vox Lux s Natalií Portman zase mohl upomenout i na intenzitu obrazů Larse von Triera.

Brutalista se bere velmi vážně jako nástupce epických, seriózních a obrazově ohromujících děl kinematografie předcházejících dekád. Jako film, „který už se dnes netočí“. V tom je i jeho riziko. Chce náležet k velkým autorským počinům minulosti tím, že se od nich odvozuje, ale do určité míry je vlastně konformní.

Navzdory 215 minutám stopáže zaznamenáme občasná zjednodušení, jako je slizká postava dědice – Van Burena mladšího, ztvárněná Joem Alwynem sice dobře, ale napsaná ploše. Tam, kde film překlápí své obrazy do symbolické roviny, ztrácí odstup od své hlavní postavy, který byl zpočátku patrný. A pak se vrací k paradokumentárně pojatému epilogu, který vykládá svůj vlastní příběh.

V těchto ohledech Brutalista nachází své limity. Navzdory dílčím výhradám je ale Brutalista jednou z událostí sezony, protože disponuje vícevrstvnatým příběhem moderní doby, zaťatou autorskou vůlí jako tématem i ve způsobu provedení a intenzivními obrazy i sound designem.

Drama Brutalista mělo v českých kinech premiéru 6. února 2025.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít