Jednoduchý koncept, na jehož základě se dá bez velkých producentských nákladů rozvinout vyhrocený thriller se špičkovým obsazením. Tak by se dal popsat klíč, který chtěli využít režisér a producenti filmu V pasti.

Pouliční zlodějíček a neplatič alimentů Eddie (Bill Skarsgård) je zase jednou v tísni. A tak se mu hodí, že narazí na nezamčené luxusní SUV. Prohledá ho, ale pak zjistí, že z auta není úniku.

Ocitl se v totiž pasti pomstychtivého a psychopatického starého lékaře Williama (Anthony Hopkins), který mu chce dát zvrácenou hrou za vyučenou. Touží se pomstít „lůze“ za všechnu nespravedlnost, která ho v jeho úspěšném „selfmademanském“ životě potkala.

Bohatý starý William přišel o dceru a právu prý nebylo učiněno zadost. Aby podvodníčkovi Eddiemu dokázal jeho bezcennost a amorálnost, neváhá sám mučit a vraždit. Tak by se dal shrnout morální a vypravěčský základ filmu. I jeho sociální komentář, pokud lze o něčem takovém v případě V pasti mluvit.

Hodiny v autě na parkovišti

Český producent Petr Jákl (také režisér filmů Jan Žižka, Ghoul ad.) a jeho partneři včetně Sama Raimiho (Spiderman aj.) si námět našli v jihoamerickém filmu 4x4. Remake svěřili scenáristovi Michaelu Arlenu Rossovi, který ho převedl do reálií USA, a režiséru Davidu Yaroveskému. Ten dosud tvořil nepříliš výrazné žánrové (především hororové) snímky.

Děj se z převážné většiny odehrává v interiéru luxusního auta fiktivní značky Dolus, které silně připomíná výrobek jednoho z nejznámějších britských výrobců terénních vozů. Dolus je kompletně ovladatelný na dálku, neprůstřelný, pancéřovaný, odhlučněný, odstíněný od mobilního signálu a jeho sedadla můžou trestat nezvaného návštěvníka elektrošoky.

Ve vypjatém až exploatačním thrillerovém pojetí je tak auto dokonalým vězením, až to někdy nedává smysl. Když si kolemjdoucí mladá žena upravuje v odrazu okénka rtěnku, neslyší ani, jak z druhé strany do skla zoufale tluče uvězněný Eddie. Řízení na dálku zase připomíná splněný sen o schopnostech autopilotů blízké budoucnosti.

Horší ale je, že film vůbec nereflektuje samotný automobilismus ani sociální problémy, od kterých se odráží – bezdomovectví, kriminalita a sociální hierarchie působí jako v amerických filmech z Bronxu na přelomu 80. a 90. let.

Napětí by film chtěl mít jako Telefonní budka z počátku tisíciletí. Plachta s nápisem Black Lives Matter zase ukotvuje film v současnosti a technologie v blízké budoucnosti. Všechno má jen obecné kontury, ať už jde o asociální politické smýšlení, oligarchické rysy pojetí spravedlnosti nebo něco jiného ze společenské reality.

V pasti vede jen k plochému pseudo mefistofelskému rozhovoru a hře kočky s myší. Protože ale ďábel tkví v detailu, smysl se z této zobecněné konfrontace po chvíli vytrácí.

Skarsgårdova postava Eddieho stojí výrazně na stereotypu mizerného otce, na který film postupně tlačí víc a víc. Herecké výkony obou hlavních představitelů jsou ale velmi solidní.

V pasti se chce blýsknout referencí ke Zločinu a trestu, ale vypadá to, že ho tvůrci nepotřebovali číst. Půjčují si z něj jenom název, slovníkové heslo. O výčitkách z vraždy, vykoupení, rozkladu doby a hodnotovém a základu klasického románu F. M. Dostojevského nemůže být ve filmu ani řeč. Podobně intenzivně se otírá i o Marxe.

V pasti totiž sleduje jen jeden cíl – vytěžit pro plátna a obrazovky zoufalý boj o život. Po půlhodině filmu se ale zdá, že už jsme v autě na parkovišti zavření o dost déle, což není dobrá vizitka. Auto se pak dá do pohybu a remake se taky výrazněji odliší od původního snímku.

Z pasti úvodního konceptu filmu se prostě nedostanou tvůrci ani diváci až do samotného záměru.

Thriller V pasti má v českých kinech premiéru 3. dubna 2025. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít