Dávno předtím, než zavedla povinnou školní docházku a stala se tou majestátní ženou ze všeobecně známých podobenek, byla Marie Terezie mladou dívkou s úplně jinými problémy. Právě v roli tvrdohlavé a lehce naivní princezny ji vidí dvoudílný snímek, který podle scénáře Mirky Zlatníkové natočil rumunský režisér Robert Dornhelm.

Recenze Rakousko 7:30 2. ledna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Došlo k tomu kdesi v pražských zahradách na začátku 20. let 18. století. Nejstarší dcera císaře Karla VI. upadla při tanci a o devět let starší budoucí vévoda lotrinský ji vzal do náručí. Byla z toho láska jako trám. Ovšem jen díky zatvrzelosti mladičké Marie Terezie (Marie-Louise Stockingerová) ji nedokázaly překazit ani mocenské machinace habsburského politika Evžena Savojského (Karl Markovics).

Princeznina cesta na trůn se v tomto ohledu zdá mnohem jednodušší. Ačkoli císař Karel VI. (Fritz Karl) skoro až absurdně dlouho věřil v narození mužského potomka, ten nikdy nepřišel, a koruna tak právoplatně patřila dospívající Rézi. Ta však v době, kdy ženy měly od boha pouze jedinou úlohu, a to rodit děti, musela získat potřebné znalosti o politické geografii potají.

Česká televize natáčí 'rakousko-uherský projekt'. V Marii Terezii se ukážou Kotek nebo Stivínová

Číst článek

Příběh zachycující přerod naivní dívky v jednu z největších panovnic evropské historie se nevyhne srovnání s britskými sériemi The Crown nebo Viktorie, které víceméně kopírují její dějovou linii. Začínají u mladé dívky, řeší formální stránku jejího zvolení a věnují pozornost i upozaděné roli manžela, který byl nucen žít v jejím stínu. Jen Marie Terezie na to má pouze dva zhruba 100minutové filmy.

A to je nejspíš největší problém tohoto ambiciózního česko-slovensko-rakousko-maďarského projektu. Má postavy i zápletku, kterou jste ochotni sledovat i přes událostmi nahuštěnou (ačkoli druhý díl zachycuje v podstatě jen rozmezí dvou let) a poměrně rozvleklou stopáž. Nechce se jim ale příliš věnovat. Jakmile dostane svou hrdinku, kam potřebuje, tak skončí. Přitom by vůbec nebylo na škodu prozkoumat hlouběji i psychologii jiných klíčových postav a více vysvětlit jejich úlohy v příběhu.

Charakter Alžběty Kristýny (Zuzana Stivínová), matky Marie Terezie, by například mohl pokračovat i dál než za věčně podnapilou karikaturu. Mužské postavy by zase mohly udělat více proto, aby nebyly jen splývajícími tvářemi v davech královniných oddaných příznivců a příznivců pod tlakem, zatímco úhlavní nepřítel zůstane jen strašákem ve formě jména.

Na jednu stranu je pochopitelné, že jsou ženské postavy ve scénáři Mirky Zlatníkové propracovanější. Podstatná část vyprávění totiž spočívá na tom, že se odehrává v období, kdy porodník standardně gratuloval pouze k částečné radosti, když se narodila dívka. Ačkoli tedy Marie Terezie opisuje motiv hledání rovnováhy mezi rodinnými povinnostmi a zájmy státu známý právě z The Crown nebo Viktorie, zasazuje ho do situace výraznějšího odporu proti ženám v roli panovníka.

Zlatníková se trochu překvapivě k tomuto posunu staví s nebývalou dávkou humoru. Její dvoudílná Marie Terezie díky tomu působí dojmem velmi současné romantická komedie, které někdo nasadil barokní paruky a složité kostýmy.

Zvláštním úkazem uprostřed toho všeho je Vojtěch Kotek, který do dějepisných kulis pocitově nepatří. O to větší smysl pak ovšem dává jeho František Štěpán Lotrinský, jenž sám jako postava nezapadá na habsburský dvůr, protože se zcela odmítá podřídit jeho pravidlům – podobně jako princ Filip v The Crown nebo princ Albert ve Viktorii.

Někteří diváci možná nepřistoupí na to, že v historickém snímku místo bitev dostanou pletichaření, sňatkovou politiku a scény, kde divoký sex boří postele s nebesy. Že se atmosféra nebude ubírat známou cestou, je však jasné už z úvodu, kde v rámci kopulačního procesu přinesou císaři erotické obrazy. Má to co dělat i se skutečností, že se scénář opírá v podobné míře o historická fakta jako o fámy.

Marie Terezie nicméně bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co v české televizní produkci v posledních letech vzniklo. Za kamerou je poznat sebejistá ruka režiséra, který má zkušenosti s historickými sériemi, před ní zase solidní výkony hereckých talentů ze čtyř zemí. Chvílemi to celé znevažuje jen zvláštní kombinace češtiny rezonující prostorem a dabingu, za což může natáčení v takzvané babylonštině.

První díl minisérie Marie Terezie měl premiéru 1. ledna 2018 na ČT1. Druhý díl odvysílá stejný kanál 2. ledna od 20.00. Oba díly také budou ke zhlédnutí na iVysílání.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít