Je jim okolo deseti let, jmenují se jako známí teroristé a o své budoucnosti už mají jasnou představu. Chtějí se stát džihádisty a bojovat se zbraní v ruce stejně jako jejich otec, který patří k Frontě an-Nusrá. Syrský režisér Talal Derki strávil rok s rodinou salafistů a na festivalu Jeden svět získal cenu za nejlepší režii.

Jeden svět Praha 20:20 14. března 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Setká se malý Usáma s Ajmánem a dalšími bratry. Chytnou malého vrabce, který vletěl do domu. Po krátké rozvaze ptáčkovi uříznou hlavu a provolávají „Alláhu Akbar“. To není žádný vtip, ale jedna z úvodních scén snímku O otcích a synech, který ukazuje děti vedené od malička k radikálnímu výkladu islámu a násilí. Autorem filmu je syrský režisér Talal Derki.

4:20

Původci válečných zločinů mě chtějí umlčet. Nevím, odkud mi hrozí nebezpečí, říká syrský režisér

Číst článek

„Film zachycuje děti radikálního otce, které nemají ve svém životě příliš na výběr. Například Usáma dostal jméno po Usámovi bin Ládinovi. Teď už je z něj teenager a celý jeho život je spojený s válkou. Chalífát, radikálové nebo Al-Káida jsou pro něj naprosto běžné věci. Ale i z filmu je poznat, že to je citlivý kluk se smyslem pro humor. Kdyby měl jiného otce, stal by se z něj třeba umělec nebo by dělal cokoliv normálního. Snažil jsem se dobrat, kde vzniká ten začarovaný kruh násilí. Usáma si zvyknul, že ho jeho otec může za cokoliv udeřit, a také čelí tlaku společnosti. Snaží se být velký a silný bojovník jako jeho otec. A tak to celé začíná,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál Talal Derki.

Z filmu vyplývá, že děti jako Usáma vedle salafismu nepřijdou do kontaktu s jinými přístupy k islámu jako je třeba súfismu, který byl v oblasti dříve přítomný. Je to tak?
Ano, natáčeli jsme v regionu, kde od nepaměti žili lidé vyznávající súfismus. To je směr, který odmítá násilí a říká, že islám a láska jsou to samé. Hlásá, že víra je pouze mezi člověkem a Bohem. Není autoritativní a neurčuje, jak se mají lidé oblékat a co mají dělat.  Je velmi smutné, že po všech těch bojích tam dnes žijí daleko radikálnější lidé včetně členů Al-Káidy, z nichž někteří pocházejí ze zahraničí. Být svědkem téhle proměny je pro mě jako Syřana a umělce, který opustil svou zemi, hotová noční můra.

Jak dlouho jste rodinu natáčel a jak jste se k ní dostal? Jestli tomu správně rozumím, tak jste se vydával za někoho, kdo je na jejich straně…
Celkem šlo o zhruba 330 natáčecích dní v Sýrii. S filmováním jsme skončili v říjnu 2016. Oni toho o mně příliš nevěděli. Představil jsem se jim jako válečný fotograf a předstíral jsem, že jsem jako oni. Projevoval jsem sympatie k jejich ideologii a modlil jsem se s nimi.  Ale taky jsem musel vymazat hodně informací, které o mně byly na internetu. Nesměli tam najít nic, co by bylo v rozporu s tím, co jsem jim o sobě řekl. Ale nejde jen o mou ochranu, abych předešel tomu, že mě může někdo unést nebo zabít. Oni by totiž mezi sebe nepřijali člověka, který se od nich liší. Ve výsledku jsem tak mohl kdykoliv natáčet všechno, co se dělo kolem, bez jakýchkoliv omezení.

Strávil jste s ním skoro rok, předstíral, že jste jako oni a sledoval, jak svým dětem vymývají mozky. Jak to pro vás bylo psychicky náročné?
Stále se z toho vzpamatovávám. A pokaždé, když ten film někde uvádím, tak musím odhánět špatné vzpomínky a snažím se těšit z toho, že na konci naše úsilí je korunováno vznikem tohoto filmu. Pro mě bylo velmi důležité pochopit, jak se nepřátelé stávají našimi nepřáteli. Toto porozumění je také důležité pro to, abychom mohli hledat řešení, jak tomu vymývání mozků zabránit.

Roky točili, jak se v Evropě rekrutují džihádisté. 'Uvědomovali jsme si, že nás chtějí využít'

Číst článek

Předpokládám, že s tou rodinou už nejste v kontaktu, vzhledem k tomu, že váš výsledný film asi není zrovna to, co by si oni představovali…
Ne, s otcem rodiny už nejsem v kontaktu více než rok. Potřeboval jsem se vrátit ke svému normálnímu životu, takže jsem tu hru musel ukončit. Kdyby se dozvěděli pravdu o mém filmu, asi by byli naštvaní, vzhledem k tomu, že jsem ve skutečnosti sekulárně založený a věřím víc ve svobodu a přírodu, takže představuju jejich naprostý protiklad. Ale myslím, že jeho reakcí by byla hrdost.  Je hrdý na to, že zabíjí lidi nebo k čemu nutí své děti. Patří to k jeho víře. Věděl, že ho natáčím a já jsem si z něj nedělal legraci ani jsem ho nekritizoval. Byl jsem pouze svědkem toho, co se tam dělo.

Porozuměl jste díky natáčení, proč některé lidi přitahuje takový násilný přístup k sunnitskému islámu?
Sunnitský islám zahrnuje mnoho směrů jako například zmíněný súfismus.  Lidé vystupující v mém filmu jsou salafističtí džihádisté. Snaží se napodobovat Mohameda během jeho válečného tažení. Jejich snem je vrátit poměry o 1400 let zpátky. Přejí si, aby černá válečná vlajka zakryla celý svět. Celý život zasvětili boji. Jsou to agresivní lidé plní nenávisti. Mezi nimi a dalším skupinami lidí neexistuje žádný dialog. Postupují podle zaběhlého scénáře, který lze pozorovat v řadě zemí. Jakmile je někde bezvládí, přicestují tam z celého světa a začnou šířit svou ideologii, budovat armádu, shánět peníze a unášet novináře… Stačí se podívat na Libyi, Irák nebo Sýrii.

Natočil jste snímek o syrském povstání Návrat do Homsu. V posledním filmu jste sledoval osudy džihádistů. Na čem pracujete teď?
Není to ještě úplně jasné, ale chci točit o syrských hudebnících. Budou to pozitivní postavy, které opět bojují za svobodu.

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít