Jakou sílu měla hudba Bedřicha Smetany v politice a jak jsme schopni se s jeho operami a symfonickými básněmi konfrontovat v zásadních historických momentech? A co hudba Bedřicha Smetany znamená pro české posluchače dnes? Nad tím se zamýšlí autor dokumentu Dufka.

„To téma mě, když jsem o něm uvažoval, přivedlo k postavě Zdeňka Nejedlého, jak jinak. Ten je pro formování odkazu Bedřicha Smetany klíčovou postavou. Ale není to pouze on. Výrazný je rovněž dirigent Václav Talich,“ popisuje Dufka.

Nacisté si z dirigenta a pedagoga Talicha podle Dufky udělali postavu, na které stavěli obraz protektorátu Čechy a Morava ve vztahu k českému národu. „V tomhle projevu právě Nejedlý zaútočí na všechny takzvané vyvrhele a zrádce národa a myslí tím právě i Talicha,“ vysvětluje Dufka.

Zatímco Nejedlý považuje za původnějšího českého autora Bedřicha Smetanu, Talich se staví spíše za Antonína Dvořáka.

„My teď bereme jako samozřejmost, že ta hudba je česká. Ona samozřejmě měla tu českost, už když ji Smetana skládal. Ale do hudby se může vkládat ledacos. Může se vkládat do různých kontextů. A to, že to takhle dopadlo a je to hudba ryze česká, není samozřejmostí. Za doby například nacismu byly snahy to dezinterpretovat,“ podotýká Dufka.

Postskriptum Bedřicha Smetany se vrací i do doby začátku nacistické okupace, kdy v květnu 1939 zazněla Smetanova Má vlast a také opera Libuše na festivalu Pražský hudební máj.

„Dlouho jsme mysleli, že z tohohle festivalu nám nic nezůstalo. Ono se to vysílalo v rádiu i do zahraničí. A asi před pěti lety se ukázalo, že se to nedochovalo, my to v archivu Českého rozhlasu nemáme. Ale v Norsku ten koncert existuje,“ popisuje Dufka shánění materiálů.

Na konci jedné z nalezených nahrávek je patrné, že ani nacisté tehdy na Pražském hudebním máji nedokázali mohutnému aplausu českého publika zabránit.

Tomáš Maleček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít