Poslední rozhovor s Jitkou Šuranskou: Moje duše věděla, že se chce věnovat klasice i folkloru
Ve věku 41 zemřela v pondělí houslistka, zpěvačka a držitelka a cen Anděl Jitka Šuranská. Připomeňte si tuto výjimečnou hudebnici, která se věnovala zejména interpretaci a úpravám moravských lidových písní. Hostem pořadu Vizitka na Českém rozhlasu Vltava byla v březnu tohoto roku.
Jitka Šuranská se narodila v Kudlovicích u Uherského Hradiště. Přestože podle svých slov nepocházela z rodiny, která by každý týden jezdila na filharmonii, vystudovala housle na konzervatoři.
„Tento žánr byl pro mě poměrně vzdálený a až na konzervatoři jsem se postupně zamilovala i do něj. Jako by moje duše věděla, že ho chci dělat,“ řekla ve Vizitce.
Po celou dobu studií hrála s Cimbálovkou Stanislava Gabriela. „Hodně mi pomohl začít se orientovat tomto stylu, udělal ze mě tercášku, která hraje, poslouchá a improvizuje.“
Jejím nejdůležitějším učitelem však byl profesor Zdeněk Gola z ostravského Institutu pro umělecká studia.
„Byl velice přísný, zároveň vlídný a obrovsky podporující. Úžasné na něm bylo, že i když věděl, že před sebou nemá talent zeměkoule, nevzdal to se mnou,“ dodala hudebnice, která získala tři hudební ceny Anděl, z toho dvě v kategorii world music.
Ta první přišla v roce 2005 za album Písňobraní společně s Jiřím Plockem, druhá o osm let později za sólovou nahrávku Nězachoď slunečko. Deska Beránci a vlci, na níž Šuranská spolupracovala s mnoha dalšímu umělci, pak v roce 2017 uspěla ve folkové kategorii.
„Pracovat s tradiční hudbou znamená chodit po tenkém ledě. Spousta lidí vás odsoudí – buďto že neumíte sami napsat písničku, anebo že si to vůbec nemůžete dovolit. Že jde o špinění národní tradice,“ svěřila se.
„Já si ale myslím, že aby tradiční písně zůstaly živé, je třeba s nimi pracovat, protože nic nezůstává neměnné. My muzikanti se měníme, jsme nová generace, přesto ty písně ctíme,“ dodala ve svém posledním rozhovoru na Vltavě.
