Scénář roku 2020 očima umělců: moralita s pomatencem, zvířecí bajka nebo návštěva tchyně
Pandemický rok 2020 je za námi a je hodně pravděpodobné, že v hlavách autorů po celém světě teď už vznikají scénáře, které budou svědectvím předešlých měsíců. Společnost Netflix nedávno uvedla první komediální reflexi s názvem Smrt do roku 2020. Radiožurnál zajímalo, jak by loňské události pojali čeští tvůrci.
Režisér Lukáš Trpišovský spolu s Martinem Kukučkou umělecky vede pražské Divadlo v Dlouhé. Říkají si duo SKUTR a na svém kontě mají řadu oceňovaných inscenací (Kytice pro činohru ND Praha, Vzduchem pro soubor Losers Cirque Company, La Putyka Cirk la Putyka). Pro domovskou scénu připravili Racka A. P. Čechova nebo adaptaci Havlových Dopisů Olze. Momentálně zpracovávají román Michaila Bulgakova Mistr a Markétka.
Lukáš Trpišovských se věnuje i samostatné autorské tvorbě a možná by podle svých slov pro Divadlo v Dlouhé vytvořil i novou hru.
„Inscenoval bych ji jako středověkou moralitu, kdy se – kdesi uprostřed pustého světa - v čase vykloubeného z řádu věcí povede boj o lidskou duši. Postava Rozumu by se střetla s postavou Pomatence, Milosrdenství zase s Lakotou. V samotném závěru by se hra proměnila v mirákl. Na bitevní pole by se snesl anděl a lidskou duši by spasil. Na prknech Divadla v Dlouhé by to dopadlo dobře, a já doufám, že dobře to dopadne i v reálném světě,“ popisuje režisér Trpišovský svou představu o inscenaci o roce 2020.
Rodina v chatě na samotě
K výrazným tvářím současného divadla patří i Albert Čuba. V loňském roce na sebe upozornil seriálem sKORO NA mizině a komediální improvizační show Tři tygři. Před tím dvanáct let hrál na jevišti oceňované ostravské Komorní scény Arény a před třemi lety v Ostravě založil Divadlo Mír.
V případě ztvárnění roku 2020 by se rozhodl pro film o tom, jak se klasická česká rodina včetně otce, matky a dvou odrůstajících dětí z důvodu lockdownu rozhodne opustit město a žít na samotě v chatě bez elektřiny.
Rok 2020 pohledem umělců: jako reality show nebo drama dotované nábytkářskou firmou
Číst článek
„Tatínek by rodinu pořád ujišťoval, že vše zvládnou a horlivě se stěhují. A když už jsou na chatě, dojde jim, že musí spolu trávit veškerý volný čas, a že dokonce spolu musejí mluvit, že se nemůžou připojit na žádné zařízení s internetem. To by časem vedlo k velmi komickým situacím, možná i ke katastrofám, protože tato rodina za posledních deset let rozhodně spolu pravidelně nemluvila.“
Hrdina takové hry by pro Alberta Čubu byl nejprve otec, ale postupem času by jím stala matka, která by se stala hlavou rodiny.
„Ženy, jak známo, jsou samozřejmě bytosti mnohem silnější a mnohem odolnější. Takže to hlavní hrdinství by se přeneslo na matku.“
Také žánr filmu by se změnil, z veselé komedie by se stalo rodinné drama nebo taky bajka.
„Ale kdo ví, jestli by z toho ve výsledku nevznikla bajka, protože rodina je na opuštěné chatě zavřená docela dlouho, tak se můžou její členové proměnit i ve skoro až zvířátka,“ říká s úsměvem v hlase ostravský divadelník Albert Čuba. Závěr celého filmu by podle něj končil dobře.
„A to spektakulárním požárem chaty, kdy z popela vzejde něco nového, něco krásného a pozitivního.“
Celoroční návštěva tchyně
V ostravském divadelním prostředí (Divadlo Petra Bezruče) začínala také převážně televizní herečka Jana Bernášková (seriál Vyprávěj, Mazalové, Ulice, Specialisté) a stejně jako Albert Čuba, i ona je součásti týmu kolem projektu sKORO NAmizině. Na konci loňského roku představila svou literární prvotinu Jak přežíti svého muže.
OBRAZEM: Roušky, prázdné ulice, protesty i výměny ministrů. Rok 2020 objektivem fotografky iROZHLAS.cz
Číst článek
Také ona na základě výzvy Českého rozhlasu sepsala svou krátkou představu o scénáři věnovaného roku 2020.
„Rok 2020 je jako celoroční návštěva tchyně. V lednu se staví na kafíčko a přinese zbytky vánočního cukroví. Kafíčko se ovšem protáhne až do února. Tam si ke kafíčku zapálí cigaretku. V celém bytě se nedá dýchat a všichni kašlou. Když se snažíme tchyni poslat domů, řekne - ne budu tady s vámi tak dlouho tak, jak uznám za vhodné,“ popisuje Bernášková.
„Během dubna - května se nastěhuje i do naší ložnice, aby si prý více užila jarního sluníčka. My se s manželem mačkáme na gauči a dostáváme depresi smíchanou s manželskou krizí. V létě během toho, co jsme byli v práci, nám přestěhovala celý byt. Všechny věci šuplíku a skříň vyhodila, naskládala do nich své spoďáry, ponožky, svetry páchnoucí naftalínem.“
„Na podzim jsme se manželem už naprosto zoufalí domluvili, že se tchyně, která nám zdevastovala vztah i byt, musíme zbavit. Rozhodli jsme se ji zabít. Před Vánoci konečně nastal klid mír, jenomže až do chvíle, než u dveří zazvoní tchyně číslo 2.“
