Pražský hrad otevírá svou největší výstavu roku. ‚Franta‘ Mertl pořádá první tuzemskou retrospektivu
Barevná figura čističe bot, který čeká na svého zákazníka, postava mužů za drátěným plotem, ale i dva rybářské čluny na moři a jeden květináč s kaktusem – to a mnohem víc namaloval během své sedmdesátileté umělecké kariéry umělec známý pod pseudonymem Franta. Předloni dostal vyznamenání Za zásluhy od prezidenta republiky a v pátek mu začíná velká výstava v Jízdárně na Pražském hradě.
Pražský hrad otevírá svou největší výstavu roku – vzdává hold celoživotní tvorbě mezinárodně uznávanému umělci Františku Mertlovi, který tvoří od padesátých let minulého století pod uměleckým jménem Franta.
Františku Mertlovi bude 16. března 95 let a říká, že tato výstava v Jízdárně je pro něj rendez-vous, o kterém ani nesnil
V Jízdárně jsou jeho rozměrné olejomalby, které do Česka půjčily světové galerie. Jde o Frantovu vůbec první tuzemskou retrorspektivu. Spolu s Pražským hradem ji zorganizovala také Národní galerie.
Kurátor Národní galerie Radoslav Ištok prochází mezi barevnými plátny a postupně zastavuje tu u olejomalby květináče s kaktusem, což byl motiv velmi oblíbený v padesátých letech.
0:18
Modrotiskové formy se staly součástí kulturního pokladu České republiky. Řemeslu ale hrozí zánik
Číst článek
Pak zase u rybářských člunů na vodě, ale zároveň připomíná, že Franta se věnuje hlavně figurální tvorbě a jeho hlavním tématem byl vždycky člověk – člověk utíkající před válkou, před perzekucí. Zajímal se o to, když sám v roce 1958 z politických důvodů odešel do Francie a zajímá se o to i dnes.
Starosti z umělé inteligence
„Pořád doufám. Možná, že jeden z nejlepších momentů, když jsem byl v Africe v letech 70 a 80. Dnes je ta Afrika bohužel rozházená a také má velké problémy. Ty základní poměry byly něco tak výjimečného, nechci idealizovat Afriku, ale tam jsem si kladl otázky, jestli to, čemu my říkáme pokrok… jestli jsme se vydali správným směrem. Dělám si velké starosti, co se týče umělé inteligence, která bude silně zasahovat do našeho života,“ přemýšlí Mertl.
Naději Mertlovi dává mládež. „Mládež – ta do toho jde se vší silou, možná najde řešení na to, aby se zachovala nějaká naše zdravá rovnováha. Doufejme…“
Od roku 1952 Mertl sám na Akademii výtvarných umění v Praze studoval. V roce 1958 emigroval do Franice, kde začal používat jméno Franta.
23:14
Nahota začíná být opět nepřípustná, otáčíme se k puritánskému přístupu, myslí si fotografka Jungrová
Číst článek
Už jako dítě poznal, co je to utíkat a bát se, za druhé světové války jeho otec bojoval v československých jednotkách, a to jak ve Francii, tak v Anglii a než sám emigroval, sledovala do Státní bezpečnost. „Je fakt, že válečná léta pro naši rodinu byla tvrdá. Otec se angažoval do armády a během pěti let byl ve francouzské armádě, pak šel do anglické a v roce 1945 se vrátil. Mně bylo 15. To mě naplnilo nějakou nadějí, ale dlouho netrvalo. Zklamání přišlo poměrně brzo.“0
Františku Mertlovi bude 16. března 95 let a říká, že tato výstava v Jízdárně je pro něj rendez-vous, o kterém ani nesnil, a to i přesto, že mohl vystavovat v Paříži, v New Yorku nebo Japonsku či Africe.
„Poslední práce je kolem exilu. To je opravdu několik týdnů a měsíců, co jsem strávil, když jsem přešel hranici v Berlíně a byl jsem v táborech pro uprchlíky. Být ve společnosti lidí, kteří utekli a opustili svoji zemi, jazyk rodinu a tak dále… to jsou dramatické a silné momenty,“ vzpomíná František Mertl a ukazuje na rozměrná expresivní obrazy z roku 2022 s názvem Útěk, Naděje, Exodus. Jsou na nich náznaky figur prchajících lidí za jiným, svobodným životem.
