Je jí 25let a je studentkou Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni. Textu, který Foglar napsal ve 30. letech, se rozhodla dát současnou výtvarnou podobu, ale příběhy jako takové za zastaralé nepovažuje.

Na ilustracích jste pracovala celé loňské léto, teď už je vše hotovo – jak jste spokojena?
Myslím, že jsem udělala nejlepší práci, jakou jsem mohla. Jsem s tím docela spokojená.

Proč jste si vybrala právě Hochy od Bobří řeky?
Oslovila mě sama Skautská nadace Jaroslava Foglara, abych ilustrovala příběhy kluků od Bobří řeky, a jejich žádost zněla, abych dala novou podobu „foglarovkám“. Protože mám dílo Jaroslava Foglara docela ráda - když jsem byla na základní škole, tak jsem četla Rychlé šípy - tak jsem si řekla, že do toho půjdu.

Jak moc bylo složité ty příběhy uchopit? Přece jenom z pohledu dnešních čtenářů mohou působit jako z jiného světa – nejenom tak, jak je Jaroslav Foglar napsal, ale jak je před lety kreslíři ilustrovali.
Ve zpracování jsem dostala od Nadace volnou ruku. A když jsem si příběhy party kluků přečetla, uvědomila jsem si, že by mohly být napsané stejně tak dnes jako před 90 lety. Ono se tam zase až tak nic neběžného neděje. Dnešní děti také jezdí na tábory i dnes tam prožívají různá dobrodružství. Proto jsou kluci oblečení do triček a kalhot, které jsou současné. Mají na sobě pruhované triko nebo bundu s kapucí, džíny… Nakreslila jsem je jako z doby, kdy já sama jsem byla dítě.

Nakreslila jste tam také holky? Na dnešních táborech holky jsou?
To samozřejmě ne, pořád to zůstávají Foglarovi Hoši od Bobří řeky.

Jirka, Vilík, ale také postava chlapce s přezdívkou Kytičkář, Větrník... Snažila jste se je od sebe nějak výrazně výtvarně odlišit?
Ano, nejdřív jsem si knížku dvakrát přečetla. Pak vybrala scény, které jsem se rozhodla ilustrovat a potom pro sebe nakreslila návrhy jednotlivých kluků, protože mi skutečně hodně záleželo na tom, aby každý z nich byl něčím charakteristický.

Je vám 25 let, dobu vrcholného skautingu jste nezažila, nezažili ji ani vaši rodiče. O čem pro vás tyto příběhy Jaroslava Foglara jsou? Nepůsobí zastarale a nereálně?
Foglarova velká hodnota je v morálce. Jeho knihy jsou založeny na tom vychovávat děti k tomu, aby si pomáhaly, aby měly dobrý vztah k přírodě, to přece nemůže zestárnout. 

Jak byste popsala své výtvarné pojetí?
Jsou to komiksové strany, které jsou dělené spárami – tedy mezerami, které mají evokovat větve nebo rostliny podle toho, co se hodí do té scény. Některé předěly mezi obrázky připomínají stébla trávy, blesky... podle toho, co se hodí k ději. Chtěla jsem, aby moje ilustrace měly atmosféru a vyjadřovaly nějakou emoci. Podle toho, co se v jednotlivé scéně odehrává.

Jako ilustrátorka jste se ale už s dílem Jaroslava Foglara setkala, jste autorkou jednoho příběhu z knihy Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství, kterou editoval Tomáš Prokůpek a přispělo do ní 48 autorů. Jaký příběh jste zpracovala vy?
Ten příběh jsem i psala i ilustrovala, ale nejsem s ním spokojená – myslím, že Hoši od Bobří řeky se mi povedli víc.

O čem ten příběh byl?
Je o tom, jak Rychlé šípy zachraňují vlky před sedláky, kterým vlci zabíjejí ovce... Chtěla jsem dělat něco o ekologii, protože ji považuji za důležitou.

V současné době studujete obor ilustrace, až se nebudete zabývat Foglarem, máte nějaký další sen o tom, co nebo čí příběhy byste chtěla výtvarně zpodobnit?
Nejvíc bych chtěla dělat vlastní příběhy a kreslit vlastní komiksy – třeba se mi to splní.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít