Z jejích knih by se mohlo zdát, že je ohledně lidské podstaty poměrně skeptická, ale skutečnost je složitější. V románech Ostrov (Fobos, 2019) či Ohně – láska a jiné katastrofy (Argo, 2022), které vyšly česky (Ostrov v překladu Lucie Korecké; Oheň – láska a jiné katastrofy v překladu Martiny Kašparové), zkoumá nejen nejistotu udržitelnosti civilizačních nánosů v situacích krize, ale i tektonické zlomy v nitrech svých protagonistů, jejichž pohodlnou a zdánlivě stabilní existenci dokáže snadno rozmetat nejen sopečná erupce nebo komunikační výpadek, ale i poryvy emocí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Proces psaní nám pomáhá odhalovat víc, než dokážeme vidět sami o sobě, líčí islandská spisovatelka Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Co jsme vlastně zač?

„Tohle je jedna z věcí, které mě na psaní tak fascinují: Že někde začnete, máte jen nejasnou představu o svých postavách a pak musíte přijít na to, co se s nimi bude dít. A právě katastrofy nás staví před zajímavou zkoušku: když se kolem vás všechno rozpadne, co to udělá s vámi? Dostojíte svým ideálům, budete dobrým člověkem, který pomáhá ostatním, nebo budete myslet jen na sebe a pokusíte se přežít za každou cenu?“

„Co jste vlastně zač? Žijeme v tak chráněném prostředí, že vlastně nemůžeme vědět, jestli jsme dobří, nebo ne,“ popisuje Sigríður Hagalín Björnsdóttir, proč na své postavy sesílá takové pohromy. A dodává: „Jsem realistka a docela praktický člověk. Ale když píšete beletrii, dotýkáte se něčeho podvědomého, co nelze vysvětlit vědou nebo fakty. Knihy vědí víc než lidé, kteří je píšou.“

„Například Ostrov jsem napsala roku 2016 ještě před Trumpem, před brexitem a předtím, než se populisté dostali k moci v mnoha zemích v Evropě. Bylo to ještě před pandemií, která nás uvrhla do podobné izolace, v jaké se ocitají moje postavy v té knize. Anebo román Ohně: čtyři měsíce po tom, co kniha vyšla, na Islandu opravdu vybuchla sopka nedaleko místa, kde se to stane v knize. A přitom tam k erupci nedošlo už osm set let,“

Je tedy realistická, optimistická, nebo skeptická? Co má Anna Karenina společného s vulkánem? Jak coby televizní reportérka vnímá politické představitele a proč je ve svých prózách vykresluje spíše v temných barvách? Jak se její novinářská zkušenost propisuje do její beletrie? Proč je třeba pokládat nepříjemné otázky a proč žurnalistika neposkytuje komplexní obraz světa? A musí autor vědět dopředu, jak to všechno dopadne? Poslechněte si celý rozhovor nahoře v audiu.

Šárka Jančíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít