Rekonstrukce je dražší než novostavba. Ale pak se dům odmění svou duší a příběhy, věří architekti
Malý dům na okraji Prahy byl původně na zbourání, ale David Maštálka a Lenka Křemenová se rozhodli ho zachránit. Před deseti lety ho zrekonstruovali, dnes v něm žijí a mají tam svůj ateliér A1 architects. „Zachránit se dá cokoliv. V první řadě má smysl zachránit nemovitost, ke které má člověk citový vztah. Lidi láká to, že zachovají genius loci toho místa,“ říká v podcastu Bourání architekt Maštálka.
„Byla to bláznivě naivní neznalost mladých architektů, jak složité to bude,“ vzpomíná na začátky rekonstrukce domu v pražském Hloubětíně architektka Lenka Křemenová ze skupiny A1 architects v pořadu Bourání na Radiu Wave.
Jak spojit staré a nové? Co zbořit a zachovat? O tom jsme si povídali v čajovém domku pod starou třešní na zahradě v Hloubětíně
„Čistě z ekonomického hlediska se rekonstrukce nevyplatí. To je potřeba říct,“ zdůrazňuje.
Ona a její partner David Maštálka se ale do starého domu zamilovali. Všimli si totiž typu klenby, který se ve venkovských domech příliš neobjevoval – takzvané české placky.
„Zachránit se dá cokoliv. V první řadě má smysl zachránit nemovitost, ke které má člověk citový vztah. Lidi láká to, že zachovají genius loci toho místa. Když dům zboří, začnou řešit, jak má nová stavba zapadnout do místního kontextu,“ říká Maštálka.
Sám už ale dobře ví, že rekonstrukce je většinou dražší než novostavba. Někomu to ale přesto stojí za to. „Dům se vám odmění svou duší, křivostí, příběhy, které v něm jsou... Ale to někomu, kdo to necítí, nedává smysl,“ doplňuje Křemenová.
Černá fasáda
Dům, který koupili s tím, že ho zbourají, nakonec Křemenová s Maštálkou před deseti lety opravili a kolmo k němu přistavěli ještě jednu část pro své architektonické studio.
Na zahradě přibyl čajový domek, na němž si poprvé vyzkoušeli takzvanou opalovanou fasádu – jako možná první v Česku. Tento postup pochází z Japonska.
„Výhodou je, že dřevo se opalováním zakonzervuje a fasáda je vlastně umrtvená. V Japonsku to dělali jako ochranu proti hmyzu a proti ohni, protože zapálit staré uhlíky je docela těžké. A stačí na to staré chlupaté dřevo,“ vyzdvihuje.
„Stal se z toho do jisté míry trend a prodávají se opálená prkna za hříšné peníze. A to nám přijde strašně smutný,“ říká Maštálka. Podle něj se vyplatí opalovat dřevo opravdu ohněm, ne jen letlampou, jejíž plameny neproniknou do hloubky.
Jako interpreti
Maštálka s Křemenovou o sobě rádi přemýšlí jako o interpretech. „Hodně se bavíme s lidmi, pro které pracujeme, o tom, co jim vyhovuje,“ vysvětluje Křemenová. „Máme podklad, to je to místo. Pak je člověk a jeho život, jeho představy, kým by chtěl být. A my to interpretujeme.“
V domech, které navrhují, tak vytváří prostor třeba na oblíbené kusy nábytku, klavírní křídla nebo velké obrazy, které už lidé mají. Jejich stavbám také často dominují funkční kamna.
Nejnověji mají za sebou rekonstrukci sochařského ateliéru, který původně patřil Jiřímu Harcubovi, noví majitelé se v něm ale rozhodli bydlet. „Jsou to původně dva ateliéry ze 70. let,“ popisuje Maštálka.
„Prvky, které jsme přidali, je těžké odlišit od původních,“ vyzdvihuje s tím, že původní stavba prošla velkou rekonstrukcí, která se ale ve výsledku snažila některé prvky vrátit do původního stavu.
Poslechněte si celý podcast Bourání, audio je nahoře v článku.
