Na Kameňáku se směji, Zdeněk vlastně vymyslel žánr, říká herec Václav Vydra
„Ne, že bych neuměl chválit, jenom tím šetřím. I když poslední dobou jsem už také začal. Když někoho pochválíte, tak někomu zase musíte říct něco nepříjemného, pokud se vám něco nelíbí, abyste nebyl z lidí, kteří jen chválí a na druhou stranu mlčí k tomu, co se jim nelíbí. ... Já raději mlčím furt,“ říká herec Václav Vydra, host nedělní Osobnosti Plus.
Ačkoli sám nerad chválí, získal velkou pochvalu od režiséra Zdeňka Trošky. V tomto kontextu moderátorku Barboru Tachecí zajímalo, jestli je humor Troškovy komedie Kameňák vlastním i Vydrovi.
„Ano, já se tomu směji. Kameňák je v podstatě vtip. Já o tom říkám, že Zdeněk vlastně vymyslel žánr ,film z vtipů‘. A ty vtipy jsou dobré. Podle mě je vtip dobrý, když se mu člověk zasměje. Samozřejmě, když se vypráví vtipy, tak některý vtip je lepší, některý horší. A i když se vypráví hodně vtipů, tak těch dobrých je určitě méně. Ale to neznamená, že ty blbější vtipy nemají nárok na to být vyprávěny,“ vysvětluje.
Povinnost se chytit za knoflík
Povinnost vůči svým předkům, kteří vytvořili v Česku významný herecký rod, nikdy necítil. „Povinnost hrát mám jen vůči zaměstnavateli nebo producentovi, který si mě najme. Vůči tomu mám povinnost, protože jsem s ním podepsal smlouvu. K historii rodiny mám jediný závazek: vždycky, když jsem potkal kominíka, tak jsem se chytil za knoflík a přál jsem si, abych byl dobrým hercem.“
„Maminka byla nesmírně vtipný a chytrý člověk,“ vzpomíná host na herečku Danu Medřickou. „Vzpomínám si na jednu takovou historku, která je bohužel na úkor mého táty. V době uvolnění, okolo roku 1968, jsme se kdysi dostali do Itálie, bylo mně asi 12 let a jeli jsme tam s Krškovými, Vlastou Fabiánovou a Bohušem Záhorským. Pro nás to byla nezvyklá dovolená s přáteli.
Šli jsme po Florencii a tátovi se špatně chodilo. Měl křečové žíly a bolely ho nohy. Tak škrundal po náměstí v botách a pršelo. Šlápnul na nějaký provázek a táhnul ho za sebou. S mámou jsme se snažili celou dobu, přes celé to náměstí, provázek přišlápnout a tátu ho zbavit. Musím říct, že jsem se u toho celou dobu hrozně bavili. Tatínek o ničem nevěděl. Nechtěli jsme ho zesměšnit, chtěli jsme mu pomoct, ale nasmáli jsme se hodně,“ vzpomíná Václa Vydra na příjemné zážitky a smysl pro humor své maminky.
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím nedělním hostem. Dozvíte se, proč se nenaplnil plán Václava Vydry prodávat zbraně, aniž by rezignoval na hraní.
