Historička umění: I barokní malířka Artemisia Gentileschi by si rozuměla se sociálními médii
Na konci 16. století, v roce 1593, se v Římě narodila výjimečná malířka tzv. „caravaggiovské školy“, která zůstala až do začátku 20. století zapomenutá. Jde o Artemisii Gentileschi, ženu vášnivého charakteru, jež předčila svého otce učitele. Dokázala se prosadit v typicky mužském prostředí a jako první ženě jí bylo umožněno studovat na florentské akademii Belle Arti. Tam se také naučila pracovat s živými modely, což do té doby nebylo obvyklé.
Můžeme docela dobře spekulovat o tom, že by si Artemisia Gentileschi rozuměla se současnými sociálními médii, protože dokázala efektivně propagovat sebe samu.
„I barokní malířka Artemisia Gentileschi by si dobře rozuměla se sociálními médii,“ souhlasí historička umění Markéta Ježková. K talentu je třeba i podpory
Svou tvář propůjčovala silným hrdinkám zobrazovaných na plátnech, výstředně se oblékala a neměla nouzi o četné zakázky. I přesto, že byla provdaná a matkou několika dětí. V tomto smyslu tedy zastávala tradiční roli, jež se od ženy v tehdejší společnosti očekávala.
V oblasti barokní hudby 17. století se dokázala prosadit Benátčanka Barbara Strozzi, která představuje další talentovanou osobnost, jež pronikla do světa kapelníků a hudebních skladatelů.
Její hudba sice představuje standardní produkci tehdejších Benátek, přesto je zajímavá hned z několika důvodů, jak o tom hovoří jeden z hostů pořadu Historie Plus, Lukáš Hurník.
Zastupitel britského města rezignoval. Lidé o něm tvrdili, že je streetartový umělec Banksy
Číst článek
V pořadí třetí osobností barokních žen je Římanka Plautilla Bricci, úspěšná malířka a první respektovaná architektka. Tak jako v předchozích případech bylo i u Plautilly důležité, aby za nastartováním kariéry stál mužský podporovatel, otec nebo mecenáš.
Pokrokové myšlení
U Artemisie to byl její otec, malíř Orazio Gentileschi, u Barbary vlivná florentská rodina Strozziů, u Plautilly otec Giovanni Bricci – malíř, divadelník a hudebník. Plautilla však na rozdíl od Artemisie zůstala neprovdaná.
Giovanni Bricci nekalkuloval se ženstvím své dcery, jako to dělal Orazio Gentileschi, ale Plautillu směřoval k práci pro církevní kruhy, píše historik umění Pavel Kalina pro Lidové noviny z 22. ledna 2022.
Poslední osobností, kterou představí historický magazín, je kněžna Marie Ernestina z Eggenbergu z Českého Krumlova. Není umělkyně, žije konvenčním způsobem barokní šlechtičny vysoké společenské vrstvy, ale je obdařena pokrokovým myšlením.
To z ní dělá netradiční knihovnici i velkou čtenářku. Významným způsobem totiž rozšířila barokní zámeckou knihovnu, která čítala kolem 2300 svazků různých žánrů i jazykových verzí. Její sbírku titulů provedených v italském jazyce analyzoval a popsal Václav Grubhoffer z Ústavu romanistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Jeho kniha má název Zrcadlo duše a doby Marie Ernestiny z Eggenbergu.
Kromě Václava Grubhoffera v pořadu dále hovoří historička umění Markéta Ježková z Ústavu dějin umění Akademie věd, výtvarník Pavel Piekar z Národní galerie a šéfredaktor hudebních stanic Českého rozhlasu Lukáš Hurník.
