V kojeneckých ústavech zvolna ubývá dětí, dostávají se do náhradních rodin
V kojeneckých ústavech přibývá volných postýlek a hraček, se kterými si nikdo nehraje. Kojenců a batolat v dětských centrech totiž zvolna ubývá, namísto do dětských domovů čím dál častěji odcházejí k adoptivním nebo náhradním rodičům. A to už ve věku, kdy nasávají mléko z láhve.
V kojeneckém ústavu Veská u Pardubic mají momentálně deset volných postýlek. Práce je ale s dětmi stále hodně.
„Dětí je méně, neboť odcházejí z porodnice přímo do přechodných pěstounských rodin. Nedá se ale říct, že by bylo méně práce. Děvčata se více věnují dětem, které tady jsou,“ říká staniční sestra Lenka Rumlová.
Prázdná dětská lůžka pořád zůstávají na místě. Mají barevné polštářky a přikrývky a postranice zdobí nejrůznější hračky.
„Nalevo ode mě jsou postýlky, které jsou tady v pohotovosti pro děti, které by potřebovaly péči našeho zařízení. Momentálně tu není ani jedno miminko, které by tu nebylo bez své maminky,“ konstatuje ředitelka ústavu Markéta Tauberová.
Většinou zde zůstávají děti se zdravotním postižením, dále sourozenci a děti z etnických menšin. Pěstounské rodiny jeví zájem hlavně o zdravé děti, ale existují i výjimky.
„Je více pěstounů, kteří si berou děti do náhradní rodinné péče. Umisťovali jsme chlapečka se zdravotním handicapem, sluchově postiženého. Postupně se daří nacházet pěstouny, k nimž se dostanou i děti, které mají původně menší šanci,“ uvádí Tauberová.
Zájemců o pěstounskou péči přibývá i podle Aleny Saidlové z neziskové organizace Amalthea, která se zabývá náborem nových náhradních rodičů.
„Evidujeme 21 nových zájemců, v loňském roce jich bylo 89, což je dobré číslo. Úplně přesně ale nedokážeme říct, kolik z nich se opravdu stane pěstouny, protože o tom rozhoduje kraj,“ vysvětluje Saidlová.
Zvětšit mapu
Podle krajských statistik se počet pěstounských rodin za loňský rok zvýšil o 34 na 365. Mírný nárůst se týká i pěstounů na přechodnou dobu.
Za snižujícím se počtem miminek v kojeneckých ústavech ale nestojí jen pěstounská péče. Promítá se sem i častější práce s problémovou biologickou rodinou. Kojenecké ústavy si teď hledají nové místo na slunci.
„Můžeme naši odbornost zkusit přenést i do terénu. Chceme poskytovat ambulantní péči, vysunout naši práci mimo hranice zařízení,“ plánuje ředitelka kojeneckého centra Markéta Tauberová. V současné době se tu starají o třicet dětí.
