Křižník Belfast otevíral střelbou vylodění v Normandii. Teď je z něj muzeum
Do dnešních dnů se zachovaly už jen pouhé 3 lodě, které se před 70 lety aktivně podílely na spojeneckém vylodění v Normandii. Britský lehký křižník Belfast vypálil 6. června 1944 jednu z prvních salv na německá opevnění. Dnes kotví na Temži u londýnského Toweru a je z něj skvělé interaktivní muzeum.
„Je to pro mě obrovská pocta, že tu můžu být v tento den na téhle úžasné lodi, která během Dne D vypálila jedny z prvních výstřelů operace Overlord,“ prohlásil na palubě Belfastu při setkání s veterány britský premiér David Cameron.
„Po 70 letech se na tenhle okamžik díváme s úžasem, pýchou a vděčností,“ dodal ministerský předseda.
Na palubě křižníku Belfast mluvili s pamětníkem vylodění Johnem Miallem reportéři Jiří Hošek a Jan Šmíd
Na Belfastu si může člověk vše projít i vyzkoušet. Usednout třeba k protiletadlovému kanonu a zaměřit nějaký cíl na obloze.
„Tehdy nám nepřišlo, že by Belfast byl nějak mimořádný,“ vypráví John Miall, který na lehkém křižníku sloužil coby elektrikář.
„Všechny lodě si v mnoha ohledech byly rovné. Náhoda tomu chtěla, že se Belfast stal jednou z vlajkových lodí během Dne D."
List z palubního deníku
John Miall měl doma na vylodění v Normandii dlouhá léta jednu hmatatelnou vzpomínku.
„Věnovali mi zápis z palubního deníku Belfastu ze dne 6. června 1944. Visel mi dlouhá léta zarámovaný v ložnici na zdi. Říkal jsem si, co s ním bude, až tady já nebudu.“
„Tak jsem letos v březnu zavolal Imperiální válečné muzeum a list z deníku mu věnoval. Teď visí tady na Belfastu,“ chlubí se John Miall.
V Normandii začínají hlavní vzpomínkové akce k 70. výročí spojeneckého vylodění
Číst článek
Lehký křižník, jehož trup teď omývá kalná voda Temže, má na svém kontě řadu nebezpečných misí. Chránil arktické konvoje, pomohl potopit německý bitevní křižník Scharnhorst a důležité úkoly plnil i během korejské války.
Podle Johna Mialla byla nebezpečím také vlastní lodní kuchyně.
„Bylo to ve stylu ‚ber, nebo nech ležet.‘ Většinou jsme si jídlo vzali, protože jsme do sebe něco dostat museli. Kuchaři se snažili, ale člověk skoro podle jídla poznal, jaký je den v týdnu.“
„Ale jak vidíte, tak jsem tu stravu přežil,“ říká pamětník John Miall.