Cyklista Štybar si před Paříž-Roubaix narazil rameno. Ambice obětuje pro Boonena
Hladký asfalt, ale hlavně brutální polní cesty pokryté jen hrubou dlažbou, ve které je spousta děr a výmolů. To je to, co charakterizuje jednorázový cyklistický závod Paříž – Roubaix, jehož vítěz pokaždé zvedá nad hlavu právě ohromnou kamennou kostku. Jen kousek od toho byl před dvěma lety Zdeněk Štybar, kterého zítra čeká 257 kilometrů dlouhá dřina.
Zdeňku den před startem Paříž-Roubaix, cítíte nervozitu?
Zatím to ještě jde, jsem teprve pět minut vzhůru, takže se teprve probouzím do toho šoku. Myslím si ale, že všechno je v pohodě a celý tým je připravený.
Jak probíhaly poslední přípravy a poznávání terénu?
Probíhalo to úplně stejně jako v minulých letech, co jsem tady byl. Byli jsme si ještě projet finále a dneska ráno jsme se jeli lehce projet.
Kostky znáte už důvěrně, i když se to místy proměnilo. Kde je to podle vás nejhorší a je zároveň nejhorší místo tím nejlepším, kde zaútočit??
Nejhorší místa asi každý zná je to Arenberg a Carrefour de l´Arbre, ale to už všichni znají. Pro mě, kde zaútočím, je těžké říct, protože strategie teď bude jasná, že jedeme všichni na Toma. Jeho poslední závod a doufejme, že se nám to povede.
Hodí se tady zkušenosti z cyklokrosu?
Nějaké se hodí, spíš pozice na kole nějak to vyvážit, ale včera jsem proříznul galusku v zatáčce a byl jsem na zemi, takže mi nějaké zkušenosti k cyklokrosu byly prd platné. Konec konců ten závod je přeci jenom 260 kilometrů dlouhý, takže to není jen o zkušenosti na kole.
Na zemi ale v pořádku…
Mám trošku naražené rameno, ale doufám, že to bude dobré.
Z tohoto závodu máte vynikající bilanci, třikrát jste skončil do desítky. Jaké to je teď obětovat ambice pro Toma Boonena?
Samozřejmě na tento závod mám dobré vzpomínky, ale letos to bude něco jiného. Sám se těším na pomoc Tomovi. Bylo by fajn, kdyby vyhrál tu pátou kostku, a kdybychom u toho všichni mohli být.
Uprostřed trati jsou díry a výmoly, na kraji jsou diváci a o tom něco víte. Poprvé, když jste tady závodil, tak jste potkal fotografa a možná kvůli tomu nevyhrál…Jak to může být nebezpečné?
Doufejme, že diváci budou opatrní a my budeme moct závodit tam, kde budeme potřebovat. Snad nás nebudou fotit moc zblízka.
Z 257 kilometrů vede trasa po obávaných kostkách celkem 55 km. Loňské nečekané vítězství bude obhajovat Australan Mathew Hayman z Oricy.
