Rekordní nuda? Verstappen letos vedl tři čtvrtiny kol, bez něj by ale byla F1 naopak nebývale vyrovnaná
Koho na F1 baví časté změny ve vedení nebo napětí do posledního závodu, na letošek nebude mít důvod vzpomínat. Zábava začínala až za Maxem Verstappenem. Pořadí na startu mělo menší vliv na výsledky než v posledních letech, Oscar Piastri se stal jedním z nejúspěšnějších nováčků a skupina jezdců za mistrem byla vyrovnaná jako ještě nikdy.
Mistrovství světa formule 1 má problém s nudou. Shodují se na tom sedminásobný mistr světa Lewis Hamilton, komentátor a bývalý pilot Martin Brundle nebo, nejčerstvěji, redakce týdeníku The Economist. Hlavní důvod je jasný: dominance stáje Red Bull a především Maxe Verstappena. Ten letos vyhrál mistrovský titul skoro dva měsíce před koncem sezony a se šesti velkými cenami k dobru.
Nabízí se proto příležitost srovnat všech 74 mistrovských sezon a zjistit, zda jsme letos byli svědky bezprecedentní nudy, nebo zkrátka jen jednoho z klidnějších ročníků.
Prvním úkolem na této cestě je vybrat klíče, podle kterých se dá nuda (a zároveň naopak i zábava) v královské kategorii motosportu kvantifikovat a tedy poměřovat.
Prvním háčkem je, že fanoušci a fanynky F1 zažívají hned dva ne zcela související druhy otravy. Jednak nudu při samotných závodních víkendech, jednak nudu v šampionátu. Ten trvává od jara do podzimu. Někdy, jako letos, je o mistru světa víceméně jasno už před prázdninami, zatímco jindy se s napětím čeká do poslední závodní neděle.
Druhým háčkem jsou pak historické proměny sportu. Kvůli nim jsme se rozhodli nesledovat například počty předjetí: se systémem pro snížení odporu, kterým jsou vozy opatřeny od roku 2011, je často snazší předjet než si udržet pozici, čímž se ze soubojů vytratila část vzrušení. Také nás nezajímaly těsné dojezdy do cíle: k těm v posledních letech pomáhají zpomalovací vozy, které na trať vyjíždějí po každé větší nehodě, a vymažou při tom náskok vedoucího jezdce.
Náhody a smůla
Prvním sledovaným ukazatelem nudy i zábavy budou pozice na startu, z jakých do závodu vyjela trojice na stupních vítězů. Čím více vpředu ovavřínovaní startovali, tím byly výsledky v dané sezoně předvídatelnější a závody nudnější a naopak. Letošní sezona byla podle této metriky nejzábavnější od roku 2014, nudnějších jich v minulosti bylo 22. Nepřekvapivě byly po této stránce formule zábavnější v dřevních letech plných mechanických závad. V moderní éře zaznamenala nejturbulentnější závody sezona 2005.
Pro další srovnání budeme potřebovat podrobnější data o průběžném pořadí velkých cen, která máme k dispozici až od roku 1996. Podíváme-li se v nich na podíl závodů, ve kterých odpadl vedoucí jezdec, máme v ruce první doklad pro ty, kteří tvrdí, že letošní ročník nemohl být nudnější. Škodolibce v něm totiž žádný takový moment nepotěšil – stejně jako v sezonách 2009, 2011, 2017 a 2020. I v tomto parametru vychází jako velmi zábavný ročník 2005, rekordní byla sezona 1999.
| Ročník | Velká cena | Jezdec | Kol do cíle | Příčina |
|---|---|---|---|---|
| 2018 | Ázerbájdžán | Valtteri Bottas | 3 | Defekt pneumatiky |
| 2018 | Německo | Sebastian Vettel | 16 | Nehoda |
| 2019 | Rusko | Sebastian Vettel | 27 | Ztráta výkonu |
| 2021 | Monako | Charles Leclerc | 78 | Porucha hřídele |
| 2021 | Ázerbájdžán | Max Verstappen | 6 | Nehoda |
| 2021 | Velká Británie | Max Verstappen | 52 | Kolize |
| 2021 | Itálie | Lewis Hamilton | 28 | Kolize |
| 2022 | Španělsko | Charles Leclerc | 39 | Turbo |
| 2022 | Ázerbájdžán | Charles Leclerc | 30 | Porucha motoru |
| 2022 | Francie | Charles Leclerc | 36 | Nehoda |
Dobře si letošek nevedl ani ve dvou propojených ukazatelích. Změn ve vedení závodu bylo v průměru jen 2,09, což je sešup z loňských 3,45 a pátý nejhorší výsledek od roku 1996. Také jsme viděli šest vítězství start-cíl, rekord sdílený se čtyřmi dalšími sezonami moderní éry – k dobru té letošní ovšem jde, že se jelo nejvíce závodů.
Nakonec možná nejvíce vypovídající atribut letošní sezony: čas strávený mistrem světa na čele závodu. Max Verstappen vedl pole 75,6 procenta všech kol, což je v datech od roku 1996 jednoznačný rekord. Na opačném konci srovnání je sezona 2007, kdy Kimi Räikkönen nevedl ani jedno kolo z pěti.
| Rok | Mistr světa | Kol ve vedení |
|---|---|---|
| 2007 | Kimi Räikkönen | 19,9 % |
| 2008 | Lewis Hamilton | 26,2 % |
| 2009 | Jenson Button | 28,3 % |
| 2005 | Fernando Alonso | 28,5 % |
| 2003 | Michael Schumacher | 29,8 % |
| 2012 | Sebastian Vettel | 30,9 % |
| 1997 | Jacques Villeneuve | 33,0 % |
| 2010 | Sebastian Vettel | 33,8 % |
| 2018 | Lewis Hamilton | 36,2 % |
| 1999 | Mika Häkkinen | 38,3 % |
| Srovnání vychází z dat od roku 1996. | ||
Čekání na mistra a nováčci
Od nudy na trati pokročme k nudě v tabulkách s celkovým pořadím mistrovství světa jezdců.
Jak velkou část sezony je už vše podstatné rozhodnuto? Už zde padlo, že Max Verstappen letos získal mistrovský titul ve chvíli, kdy zbývalo odjet šest závodů. Dorovnal tak historický rekord Michaela Schumachera dominujícího v roce 2002 – ba i překonal, počítáme-li jeden zbývající letošní sobotní sprint. Tehdy se však jelo 17 velkých cen, letos 23, takže Schumacher vládl relativně větší části sezony než Verstappen.
Ani letošních 50 dnů mezi korunovací a posledním závodem není výjimečných: v roce 1963 získal Jim Clark titul na začátku září, poslední závod se však jel až 28. prosince. Letošek je v tomto srovnání až desátým nejjednoznačnějším, a tedy teoreticky nejnudnějším ročníkem. Překonávají ho tři mistrovské roky Michaela Schumachera ve Ferrari nebo rok 1992, který ovládl Nigel Mansell s Williamsem.
Vypovídající je i poměr v bodovém zisku mistra světa a druhého jezdce v pořadí, případně těch dalších. Jen dvakrát byl rozestup mezi mistrem a vicemistrem světa větší: v dávných letech 1963 a 1954. O něco vyrovnanější to letos bylo mezi zlatem a bronzem, stále však šlo o šestou nejnudnější sezonu všech dob. Zato například v roce 2007 dělil Kimiho Räikkönena, Lewise Hamiltona a Fernanda Alonsa jediný bod.
Když ale postupujeme dál pořadím, zjistíme, že lze na letošní sezonu pohlížet také jako na mimořádně nepředvídatelnou a vyrovnanou – jen musíme z bodové tabulky vyškrtnout jejího suveréna.
Jedním z důvodů, kvůli kterým stojí za to sledovat i jinak nezáživné sezony, může být zjevení talentovaného nováčka. Letos jsme viděli 13. nejnadějnější vstup do F1 – Oscar Piastri si ve velkých cenách urval 13 procent možných bodů. Nejvíc bodů z celkově možných získal v roce 2007 Lewis Hamilton, pak Jacques Villeneuve v roce 1996 a Jackie Stewart v roce 1965. Všichni se později stali mistry světa.
Divácky atraktivní může být i to, když zazáří veterán – a osm letošních pódií Fernanda Alonsa je absolutním rekordem v kategorii nad 40 let.
Pátrání po nejnudnějších sezonách zakončeme zvesela poukázáním na ty nejzábavnější. Těžko různé parametry promítnout do jediného žebříčku, z většiny srovnání však v moderní éře vystupuje šest ročníků mezi lety 2005 až 2010, tedy mezi koncem dominance Michaela Schumachera a začátkem dominance Sebastiana Vettela. Tento pohled do minulosti dává nezaujatému diváctvu naději, že také nadvláda Maxe Verstappena jednou skončí či alespoň oslabí – a to zajímavé se opět bude dít vpředu.
